Ženské tělo

Myslím, že snad neexistuje jediná žena, která by alespoň jednou v životě nezapochybovala nad nějakou částí svého těla.

Vždycky jsem si přála mít prsa, která se schovají tak akorát do dlaně. Která pod tričkem i bez podprsenky budou hrdě stát a budou je zdobit dva korálky, které skrz látku volají po ochutnání. Pán Bůh se ale rozhodl jinak a nadělil mi pěkný melouny!

A v době své největší slávy, kdy plnily přesně účel, pro který byly stvořeny, byly ještě tak o dvě čísla větší. Mockrát když jsem je přikládala k té malé hlavičce a miniaturní pusince, tak jsem se bála, aby to miminko nemělo otřes mozku, když se netrefím.

Celý život jsem je někam zavírala a stahovala do zmenšovacích podprsenek a nenápadných dekoltů. Místo abych je hrdě pnula ke slunci, tak jsem je potupně ohnutá tlačila někam pod zem. Dokonce když se svléknu, tak nikdy mé ruce vedené stydlivostí nesměřují jako první do klína, ale okamžitě se snaží zamaskovat ty dvě velké koule, které k mému celkem malému zadečku a úzkému pasu, jakoby ani nepatřily.

A přitom vím, že mnoho žen by si je naopak přálo. Že mají třeba úplně droboučký prsa, která jim zase naopak způsobují dojem, že jsou plochý a mají tím pádem spíš mužskou postavu.

A tak se zamýšlím nad tím, jak moc se my ženy rouháme. Vždyť ženské tělo je tak krásné v různých jeho podobách. A to co nechce jedna, by brala druhá.

Navíc k tomu všemu je to vlastně dokonalý svět pro počátek nového človíčka. Je to jeho bezpečný přístav, spolehlivý zdroj potravy a nekonečná studnice lásky, která mu pomůže růst a vyvíjet se. A pak si prostě jednoho dne naprosto přirozeně porodí a zase se pomalu vrátí do své předchozí podoby.

Možná už bude jiné, někde trochu větší, někde trochu popraskané, někde vytahané... Ale svůj další úkol splnilo dokonale, protože ženské tělo nemusí jen zdobit, může i rodit a může přinášet i spoustu slasti.
Některým ženám skrz poštěváček, jiným skrz to kouzelný tlačítko uvnitř kundičky, některým skrz anál. No a některé jsou takové dračice, že umí využít všechny tyhle cesty najednou.

Takže ženské tělo je vlastně takový malý zázrak!

A přála bych každé ženě, která o sobě pochybuje, aby tyhle myšlenky odvál čas a ledový vítr někam hodně daleko, protože příroda není blbá a stvořila nám i muže, kteří milují každý něco jiného.

Někteří zbožňují plné oblé boky, jiní mají úchylku na velké nosy, jedni milují bobry, jiní holátka. Někdo raději vysokou brunetu, jiný malou roztomilou blondýnu. A tak bych mohla pokračovat donekonečna.

Každopádně není na světě snad nedokonalost, která by nemohla být pochopena a obdivována.

A to, co pro nás může být noční můrou, tak pro některého muže bude výhrou.

PS: tak a teď si jdu pohladit ty svoje koule a říct jim, že jsem za ně vlastně vděčná! 😊