Dobrý skutek

Jak nesnáším předvánoční šílenství v nákupních centrech, tak dnes jsem se musel zúčastnit. Do věčných lovišť odešel kráječ, a jelikož jsem potřeboval nakrájet sušené maso, nebylo zbytí. Našel jsem v Datartu, objednal, přišla SMS, že je zboží připraveno a já vyrazil.

Vlezu do nákupního centra, prodírám se mezi lidma a najednou slyším svoje jméno. Otočím se, nikdo známý, tak jdu dál. Najednou se ozve moje jméno i příjmení. Zastavím se a zkoumám, kdo na mě volá. Pomalu ke mně jde osoba, která by mohla hrát Erbenovu Polednici. Ošuntělá žena, mastné vlasy, oči bez jiskry. Do prdele, koho mi připomíná? A ona že je Simona, moje spolužačka.

No tvl. Jasně. Simona, nejkrásnější holka široko daleko. Kozy jí narostly už na základce a na tanečních zábavách jí chtěl ošukat každý. A ano, i já jsem po ní toužil a představoval si, že jednou to božské tělo dostanu pod sebe a budu se na něm ukájet.

Ze vzpomínek mě probralo, jak vyprávěla, že od ní odešel manžel, nemá práci, Vánoce na krku a nemá za co koupit vnoučatům dárky. Bylo mi jí líto, dal jsem jí osm stovek, co jsem měl v peněžence a popřál hezké svátky. S pocitem dobrého skutku před Vánoci jsem pokračoval do Datartu.

Chvíli jsem čekal na výdej zboží, protože Vánoce a šílenství. Vylezu z obchodu a koho nepotkám? Simonu, která táhne tašku pet lahví s vínem. Zůstal jsem stát jak opařený a chystal se jí říct, že ze mě udělala pitomce, ale pak jsem nad tím mávnul rukou. Snad jsem udělal hezké svátky aspoň jí.

A co Vy, jaké děláte dobré skutky před Vánoci?