Amatérská bilance 2024

Milé amatérky, milí amatéři,

za dvě hodiny jedu na letiště, abych se vyhnul tradičnímu pojetí zdejších vánoc, které úplně nemusím.

Před tím bych vám chtěl poděkovat za bezmála 33 tisíc přečtení mých dvaceti publikovaných povídek, což je jen asi zhruba pětina mojí dosavadní tvorby. Potřeba zájmu publika o moje psaní je stejně silná, jako u kohokoliv, kdo tady vystaví svoje fotky a čeká na odezvu. Já nemám co vystavovat, tak aspoň píšu :-)

Letošek byl pro mě naprosto klíčovým rokem. Málem jsem umřel na vyhoření, ale včas jsem rozpoznal nebezpečí a dobrovolně opustil zlatou korporátní klec. Tři měsíce mi trvalo, než jsem začal normálně spát, šest měsíců zabralo, než jsem se zase začal cítit normálně. Dneska už neberu antidepresiva, ustoupily panické ataky, mám zase radost ze života. Pomalu se chystám do práce, ale už si dám sakra pozor, abych jim upsal svou duši.

Byl to tady pro mě osvobozující relax! Strašně mě baví, jak pod oficiální maskou našich sociálních rolí, které denně hrajeme doma, v zaměstnání, v rodině, mezi přáteli, skrýváme svou nadrženou podstatu, svou touhy, chtíče a pudy, které nás přesahují a jdou daleko za horizont našich všedních životů. Všechna ta tvrdá péra tady a nadržené díry, to je naše pravá podstata, to je ta ryzost a životní pravda. Je to rajcovní, je to sexy a je to neskutečně příjemný mít místo, kde se člověk nemusí přetvařovat a může být sám sebou.

Díky za to! A díky za vás!

Někteří jste se pořád ještě nenaučili číst, nerespektujete pravidla nebo jenom slibujete. Někteří jste vážně hodně divní. Ovšem musím jedním dechem dodat, že se mezi vámi našlo docela dost fajn lidí a že bylo super být s vámi kontaktu. Doufám, že to vydrží i příští rok. A moc děkuju za ta setkání, ať už virtuální nebo osobní.

Před pěti lety jsem napsal svou první knížku Láska je odpověď a už jsem si myslel, že nikdy nic už nenapíšu. A ono ne! Tím, jak jsem si mohl odpočinout, vrátila se mi energie, nápady a chuť do psaní. Ve snaze napsat vánoční povídku se ovšem mimoděk zrodilo něco, co přesáhlo moje plány. Jakmile se totiž zamiluju do svých postav, nemám sílu je opustit a píšu a píšu a píšu. Takže z mojí vánoční povídky o Matějovi a Kubovi, gay páru z malého města, je najednou nová knížka. Dokončil jsem ji na Mikuláše.

Je to pro mě svátost a radost největší. Vyjde příští rok, nadělím si ji k padesátinám. Uff, strašné číslo, radši na to nemyslet!

Přátelé, užijte si svátky, odpočiňte si a nezapomínejte na svá tvrdá péra a nadržené díry, potřebují vaší pozornost. Buďte sví, dělejte si to jak vy chcete a zase mi napište.

A po novým roce zase tady! S novými povídkami a novou povídkovou knížkou (Po)hádky & zázraky!

E.