Moje úchylka

Zpověď muže: O mé závislosti na hrátkách s ženskými zadečky

Předem chci říct, že tohle psaní pro mě není snadné. Sdílet něco tak intimního a neobvyklého vyžaduje odvahu, ale cítím, že je načase. Možná to bude čtenářům připadat zvláštní, možná odsoudí mou otevřenost, ale tohle jsem já – a takový život žiju.

Už od mládí jsem si všímal, že mě fascinují ženské zadečky. Nešlo jen o vzhled nebo estetiku, ale o celkový pocit, který ve mně probouzely. Časem jsem si uvědomil, že mě láká nejen dotek a pohled, ale také určité praktiky, které nejsou běžné – například vyplachování (klystýry). Ano, vím, jak absurdně nebo bizarně to může znít, ale pro mě je to velmi intimní a vzrušující zážitek.

Jak to začalo

Zpočátku jsem si myslel, že je to jen nevinná fantazie. Když jsem byl ve svých dvaceti letech, neměl jsem odvahu o tom s nikým mluvit, natož abych to zkusil. Byl jsem přesvědčený, že bych byl odsouzený, že to lidé budou považovat za něco „špatného“ nebo „perverzního“.

Všechno se změnilo, když jsem potkal svou první partnerku, která byla otevřená experimentům. Po dlouhém váhání jsem se jí svěřil se svými touhami. Na moje překvapení reagovala zvědavě a ochotně. Poprvé jsem měl možnost se ponořit do této části své sexuality, a bylo to, jako by ze mě spadl obrovský kámen.

Proč mě to přitahuje?

Mnozí se mě ptají, proč právě tohle? Nemám na to jednoduchou odpověď. Možná je to kombinace důvěry, intimity a kontroly, která mě na těchto hrátkách tolik přitahuje. Když s partnerkou něco takového dělám, cítím, že se mi odevzdává na hluboké úrovni. Zároveň je to pro mě forma péče a vzájemného porozumění.

Vyplachování samo o sobě není jen fyzický akt – je to o důvěře a o tom, že si dovolíte být zranitelní. Je to spíše rituál než pouhý sexuální akt.

Jak mě moje záliba ovlivňuje?

Nebudu lhát, moje závislost na těchto hrátkách ovlivnila mé vztahy. Ne každá žena je tomu otevřená a ne každá to dokáže pochopit. Několikrát se mi stalo, že partnerka po odhalení mých preferencí odešla. Ty chvíle byly těžké, protože jsem se cítil nepochopený a někdy i odsouzený.

Na druhou stranu jsem se naučil, že je lepší být upřímný hned na začátku. Když jsem potkal současnou partnerku, byl jsem otevřený od prvního okamžiku. Naštěstí jsem narazil na ženu, která je nejen tolerantní, ale i ochotná se mnou tyto věci sdílet.

Je to závislost?

Ano, sám to vnímám jako jistou formu závislosti. Někdy mám pocit, že bez těchto praktik nemohu být plně spokojený. Ale zároveň se snažím, aby to nezastínilo jiné aspekty vztahu. Učím se hledat rovnováhu mezi svou touhou a běžným životem.

Proč to sdílím?

Rozhodl jsem se napsat tento blog, protože vím, že nejsem sám. Mnoho lidí má netradiční touhy, za které se stydí, a bojí se je přiznat. Chci jim ukázat, že je v pořádku být jiný a hledat partnera, který vás přijme takového, jaký jste.

Zároveň doufám, že tímhle článkem otevřu diskuzi o sexualitě, intimitě a různých podobách lásky. Každý z nás má právo na své touhy, pokud jsou sdíleny s respektem a souhlasem.

Pokud jste někdy měli pocit, že vás vaše touhy definují, vězte, že nejste sami. Najděte si lidi, kteří vás pochopí a podpoří, a hlavně se nikdy nestyďte za to, kdo jste.