Pred oponou, za oponou...

...nikdo nesmí stát. Nebo nebudu hrát!


Už jdu!!!!


"A placem budu platit, to protoze mam to, co se bojim ztratit." WS.


Snazim se otevrit oci a uvidet tmu. Ale misto tmave plochy vidim stale jen obrazy absolutne nenavazujici, ktere se meni prilis rychle. Az prilis rychle na to, abych si je mohla podrobneji prohlednout.

Ach, to byl ten den, kdy mi odmontovali balancni kolecka a ja lezim v ruzich podel chodnicku do domu. Picha to. Trhy mam temer vsude na odhalenem tele a nekolik i zapichnutych v tricku. Jsem poskrabana a ted tu lezim na zadech a babicka se nade mnou sklani a smeje se a rika "šmrdulinko, nebrec, vycistime to, vzdyt to neni tak hrozny". Babicka, ktera se ve svych 20ti letech stala vdovou a ani se s manzelem nestihla rozloucit, babicka, ktera me drzela nad vodou, kdyz zemrel necekane tata. Ted prave tu stoji nade mnou a drzi me zas nad vodou zatimco jeji kamaradka, co je u nas prave odpoledne na kafi, sleduje cvrkot okolo urvaneho decka. Totiz me. No potes ted to vsude roznese, rikam si.

dál....

Hrabu se v kompostu. Je mi asi 8 let. Hledám rousnici. Našla jsem ji, je pekne velika, strkam si ji za ucho, abych mela volne ruce pri splhani do koruny tresne, kam se ukryla kamaradka, co se boji zizal. Lezu za ni a hazim ji po ni, trefa!! Ona piska a rve, ale nastesti se pri tom nepousti stromu. Pak se zavesim za nohy a divam se na svet z pouhych 2 metru jako netopyr. Je mi dobre.

. dal....

Lezim na houpacce v siti a tata me houpe. Je pred mymi sestymi narozeninami. Usnula jsem a vidim ho, jak stale stoji u houpacky a natazenou rukou s hodinkami me houpe, a zlehka se usmeje, kdyz jsem se probudila a rika " suslo, ty uz jsi vzhuru, spis skoro dve hodiny." Zatim si vypil svou odpoledni kavu. A celou dobu me houpal. Vidame se malo, ale kdyz je se mnou, je se mnou a nemysli na praci.


..dal....

To je vune. Cukrovi. Vidim pres okno, jak babicka pece. A jak si s mamou povidaji. Jeste si dam pred domem jednu cigaretu venku, nez je prekvapim svym necekanym prijezdem. Na zkousku jsem sla nakonec driv. A uspela. Az se sama divim. Vsimly si me a mavaji. Oklepavam boty od snehu a jdu dovnitr. Vitani a veta "co tu delas? Tak to me muzes vystridat, dcerko."

...dal...


Stojim ve Strasnicich, po mych 23. narozeninach v sini, nevnimam lidi sedici v radach za mnou, jen nekoho vedle me, jak mi stiskl dlan a place. Ja neplacu. DIvam se na svetle hnednou rakev, kterou jsem ani ne pred tydnem sama vybirala z maleho katalogu. Bílé lilie na rakvi bych hodnotila jako krasne - za jinych okolnosti - ty jsou ode me. Od dcery. A na nich stuha s napisem "tatinkovi od šušly." Prsty zatinam do pesti a nemuzu odtrhnout zrak od jeho fotografie, na ktere se tvari jako vzdy - vazne a zamyslene, ale vlidne. Chybis. A odted budes chybet navzdy.

Mama v kuchyni, kdyz piju ranni kafe v pul 10 mi rika s ustaranou tvari "Volali z nemocnice, tatinek je v kritickym stavu, jedes tam se mnou?" Pred ocima vidim posledni obrazek taty, jak se otaci ve dverich a zvedne ruku na pozdrav a mava mi tak, jak mava pokazde, kdyz se spolu loucime. Huci mi v hlave a vidim jen jak seda do auta a jeste mi od nej prijde posledni sms "Nechci, aby ses trapila, tak se mej a bud rozumna."

.....jezisi dal!!!!!!....

Spital. Dezinfekce. JIP. Sedim sama u stolu vic jak 100 km od domova. Mama se sesypala a nemohla prijet. Z cerneho pytle s datem narozeni a tatovym prijimenim prede mnou vyndavaji postupne vsechny tatovy veci. Drzim se. Vyndali jeho hodinky - jeste tikaji na rozdil od jeho srdce, to dotikalo dnes rano v 7. Stihla jsem to o den driv. Promin mi to, ze jsem prijela a videla te tak, jak jsi nikdy nechtel, abych te videla.

.....dal uz dost s timhle!!!!!!.....

Zima. A pritom je teple leto. Jezisi broskvova. Fuj. Riha se mi. Mravenci???? No to ne!!!!!! Slysim z dalky kamaradku "Pojd, jdes spat k nam, je ti 13 a takhle se ozrat, by me tvoje mama zabila."A Blink, blink, uz to teče. Kolemjdouci nevidim, ale vim, ze jsem vsem pro smich. Jak trapné. Nevadi! Uz broskvovou nikdy pit nebudu. A nikdy jsem se ji uz skutecne nenapila uz.

...dal....

Prichazim letistni halou a tam stoji on ve svych 197 cm s obrovskou kytici ruzi a mava mi, objima me a odvazi me domu, tam kde spolu 2 roky zijeme.

O par tydnu pozdeji stojim v pokoji zatimco se koupe. Stojim nad posteli, ve ktere spal tolikrat s nekym jinym a drzim v ruce jeho telefon. Vidim ty zpravy, dela se mi zle a chci to odlozit, prvni z nich uvadi, ze "kamaradu na sex neni nikdy dost." A od tech dalsich devcat jsou podobne texty. Mzitky pred ocima a slzy v ocich a vztek. Tak je to skutecne pravda. Vychazi z koupelny s rucnikem kolem pasu a nevsima si meho vyrazu, ktery si s sebou odnasim na balkon ven. Ale presto jsem zustala dalsiho 2,5 roku. Tohle bylo poprve a naposled, co jsem neco takoveho udelala s cizim telefonem. Nikdy pote jsem uz nic takoveho neudelala. A nikdy pote jsem uz taky doopravdy nedokazala nikomu bez pochyb verit.


...dal...
Mama vola "Jedu pro tebe, babička měla mrtvici a mela bys tam jet, jediny slovo, co je ji rozumet, je tvoje jmeno".

"To jste hodna vnučka. Ona vas ma moc rada, vsem tu ukazuje kopii vaseho diplomu, co ji privezli od vas z rodiny ukazat a rika, jak jste pecliva a sikovna."

Ufff.. A tohle? To je přece jen o nekolik tydnu pozdeji po mych narozeninach.

"Babičko, nakapu ti do očí, máš je moc slepene ano?".
"Snad to už brzo skončí, šmrdulinko."
"To víš, ze skonci a zase zacnes chodit." Davam ji pusu na spanek a loučim se, ale její mala hlavicka me desi jeste cestou domu v aute. Placu, doslo mi, ze to myslela jinak, nez jsem to pochopila v tu chvili. Nikdy nemela tak malou hlavu jako dnes. A nikdy nebyla tak odevzdana, jako dnes. Byla bojovnice, vzdy me ucila byt na lidi vlidna a hodna - ucila me ne slovy, ale tim jaka sama byla. Byla to odmalicka moje druha mama.

O dva dny pozdeji odpoledne
"Sestri, ja vim, ze mi nemuzete dat informaci jen tak po telefonu, ale uz se pani na pětce probrala od rana?" "Ne, setrvaly stav."

"Ja tam ale jet musim!!!!!!!!"
Vsichni jsou proti me, kdyz slysim jen "Ne!! Nejezdi tam!! Prosim ne!! Videla jsi to pred rokem s tatinkem, jak umiral, uz to nechtej videt znovu. Pamatuj si ji jinak, ted bys ji nepoznala." Nejela jsem a odpoledne zemřela. Promin mi to, prosim, ze jsem tam neprijela. Promin.

.....dal.....prosím..

Stoji nade mnou, ja sedim venku a kourim jednu za druhou až je mi zle od źaludku, tam citím divný tlak. "No, tak je to pozitivni. Uz vis, co budes delat?" To se me pta muj pritel o 7 let starsi, nez jsem ja, a hodnoti tak vysledek tehotenskeho testu, na ktery jsem se bala sama podivat a nechala ho polozeny na stole v pokoji. Leti mi v hlave plno myslenek. Tata. Co na to asi rekne... ale ja to takhle nechci a uz vubec ne s timhle chlapem. Vzdyt me jen tyra psychicky. Nechci. "Dam to pryc." Jeho odpoved prisla pro me az neprekvapive rychle "Tak dobre, fajn."

Za par tydnu cekarna, nalacno, chodby poloprazdne, divam se na mobil, zmoulam ho v ruce, prichazejici zprava od nej, pise mi "Tak se drž a dej vedet." Ja ti dam vedet, ty pitomce, co tu se mnou ani nejsi a necekas na me zatimco lelkujes doma u playstationu. Nekolik mesicu pote me pozadal o ruku na Vanoce. A ja odmitla. Stejne rychle a rozvazne jako jsem odmitla mit s nim dite. Kdyz o dalsich nekolik mesicu pozdeji zemrel tata, den nato mi udelal scenu, ze se mu kurvim a ze ma dukazy. Na vse"mel" dukazy, ktere sbiral tim, ze mi lezl do telefonu, e-mailu a vykladal si vse co tam nasel uplne jinak, nez jak to bylo a pak psal mym muzskym pratelum, aby mi nepsali a nevolali. O nekolik mesicu pozdeji si vzal jine devce.

...dal.... tohodle hňupmagora uz videt nechci...


Sedim tak zvlastne zaklesnuta v sedacce a pasu. Ruce, kontroluji nohy a ruce a hybat s nimi mohu v zasade bezbolestne. To je dobry. To je dobry znameni. Nekdo sem bezi. Neco rika, ale pres prekotny tlukot srdce ho neslysim. Mam pocit, ze mi srdce vyskocilo z hrudi ven a tanci kankan. Myslim na to, ze je treba ven, musim co nejdriv ven, spatne se mi dycha. Otocim hlavu k ridici a zase ji rychle odvratim zpatky. Neni tam. Pomohl si sam? Ne, je tu, jen neni celej. Budu blinkat, jezisi, budu blnkat. Vidim tmu a neslysim skoro nic a pak uz jen tma.


....dal.....

Usmiva se na me a rika "Tohle pivo musis ochutnat!" Je skvele!!! Jahodova chut.

"Chci se na tebe divat."
"Lidi plytvaj slovem jako je 'miluju te'. Ja to nerikam, dulezite jsou ciny."
"Lez, uvarim ti caj."

"Tohle jsem koupil pro tebe." A auto je plne dobrutek, co mam rada. A take nejakych novych o kterych on usoudil, ze je musim ochutnat.

"Snad se ti to bude libit." Ty boty jsou skvele!!!!!!! Divam se na ne zatimco je na predni sedacce v aute rozbaluji a obouvam si je tam rovnou na nohy "Nemas mi kupovat takhle drahe darky!" "Ale ja jsem chtel". Ja chci tebe. Na porad. Nebo dokud to porad budeme chtit. Stat ruku v ruce klidne i proti celemu svetu. Ale citit tve studene prsty v me horke dlani a na čele.

"Spinkej." A dalsi a dalsi pusa na celo.

....dal....
Zase on? Stoji vedle me a objima me a oba mzourame do slunce. Ptam se "Copak se deje?" Odpovida "Nic se nedeje, jsem tu s tebou rad, ukládám si to."

.....dal....

"Mamuško, tohle spolu zvládneme, neboj se..." a dalsi a další vykony a slzy. Vždycky jsi tu byla pro mě, to že jsem tvoje dcera, je to nejlepší, co se mi v živote stalo. Nikdy ti nepřestanu být vděčná za to, jak jsi mě vychovala, i když jsi mě nékdy příšerně pila krev. Sedím a vidím jak zuby drtí rty a pláče bolestí, kterou běžnými léky nelze utišit. Poodstoupila jsem do kuchyně a pevně sevřela rty k sobé, abych nevydala hlásku vzlykotu, aby mě neviděla plakat, nepomohlo by jí to. Miluje me odmala tak moc, ze by nikdy nechtela, abych kvulí ni plakala. Nechám ji spát a jdu ven na procházku.



..dál...

...dál, prosim....

...dál????...

...prosim! ...