nešťastná linka tramvaje

Martin se každé ráno budí s tím, že ho chce s nějakou slečnou vyvětrat konečně buď na záchodech někde v klubu a nebo v kabinkach v obchodě. Až do dnešního ráno nevěděl, jak to udělat, jak si najít nějakou slečnu, která hledá právě to, co on. Dalším problémem bylo to, že neměl vůbec žádné zkušenosti s touto afrenalinovou atrakcí a proto ani nevěděl, jak vybrat ideální místo pro tuto horskou dráhu. Ovšem dnes ráno, hned poté co se nasnidal si jako každý den pustil ranní zprávy v televizi a tam se dozvěděl, že v Praze spustili nové linky tramvají. První nová linka měla číslo "69" a její konecna zastávka byla "Klubové záchody" zatímco druhá linka jezdila s číslem "96" a její finální destinace byla "Nejlepší kabinky". Martin nemohl uvěřit svým uším a okamžitě se zvedl od televize, zapnul počítač a bez váhání si šel vyhledat trasy těchto dvou nových tramvajových linek. Pozitivní nálady mu nezkazilo ani to zjištění (naopak šlo vidět, že Martinovi se ještě více rozzarily oči), že právě linka "69" projíždí i zastávkou, která se nachází v ulici, kde bydlí. Bohužel už neměl žádné zbylé volno v práci, takže do ní přece jenom musel, ale nakonec si stejně pomyslel "jaký klub by měl otevřeno takhle ráno?". Zhruba kolem páté hodiny dorazil domů, ani na vteřinu neváhal a okamžitě si šel stoupnout na zastávku, kam během pár minut měla přijet linka "69". Po velmi krátkém čekání tramvaj dorazila a Martin nastoupil. Nemohl uvěřit vlastním očím, tolik lidí v MHD snad ještě nikdy nikdo neviděl. Ihned si povšiml několika krásných slečen, které mu hned padly do oka. Zároveň byl přesvědčen o tom, že většina lidí jede právě na konečnoi zastávku za adrenalinem, za kterým tam jede i on samotný a proto si byl jistý, že minimálně jedna z těch krásných slečen tam pojede také. Opak byl pravdou. Postupně na každé zastávce vystupovalo víc a víc lidí. Poté, co tramvaj odjela z předposlední zastávky zůstal uvnitř pouze Martin. Do klubu tedy nešel, protože není ten typ, co by za někým sám přišel a proto odjel domů. Samozřejmě to zkoušel pořád dokola a dokola, ale vždy dojel na konečnou zastávku sám. Martin se mě nedávno zeptal, jestli bych nemohl využít tuto příležitost a zeptat se vás slečen, jestli neznáte nějakou slečnu, klidně i sebe, která jezdí touto linkou s touto konečnou stanicí a popřípadě v kolik hodin jezdí. Já samozřejmě zprávy předám kamarádu Martinovi. A toto je prozatím konec tohoto příběhu.