Respirační sízn

Jak si tak pomalu stárnu šouravým krokem spěju do věku důchodce, začínám se stávat dost nesnášenlivou ženou. Tak zase do MHD, kde jsem jak se říká jako doma. V sobotu odpoledne jela jsem do centra, ačkoli bylo čtvrtého, všude už visely jízdní řády na pondělí 6.1., což mi bylo k prdu. Ale k věci. Zimní sezóna je na ty elementy, které mě, stárnoucí osobu iritují, bohatá. Krom smraďochů, který se sem chodí ohřát, řvoucích dětí, což mě poslední dobou taky irituje, se objevujou různě chrchlající spoluobčani.
Nějakej takovej kašlal si sednul za mě a celou desetiminutovou cestu mi chrchlal na záda. Hnus fialovej.
Nebo když má dotyčnej rýmu a tahá to do sebe až z paty ten zvuk je fakt příšernej.
Ještě se mi teda nestalo, že by se to sešlo a někdo kašlal a tahal to do sebe zároveň :D to bych asi omdlévala. Ale aby to nebylo jen negativní stěžování, potkala jsem moc sympatického mladíka a smál se na mě, takže mi to pak zvedlo náladu. Asi si všiml, že jsem rozladěná a chtěl mi udělat radost. Takže kdybych se mi z těch nechutnejch zvuků udělalo mdlo, tak by se nějaká náruč první pomoci našla. Mějte hezký týden. L.