Prosouložení celého dne?

Včera se tu objevil blog o tom, jak místní amatérka "proprcala" celý den. Pod jejím blogem se pak objevil komentář další aktivní blogerky divící se, že se tady na amíkách dokážou dva lidi potkat, a považující za neskutečné, že by spolu dokonce souložili.

Zaujal mne blog i ten komentář. Jasně, v obou se skrývala jistá dávka nadsázky. Není přece problém se tady seznámit a domluvit si sex. Stačí jen nečíst ony rádoby chytré, opakující se rady o tom, co tady máte a nemáte druhým psát. Prostě buďte sví a kontaktujte druhou stranu způsobem, jaký vy sami uznáte za vhodný. Ten správný partner, naladěný na stejnou vlnu, se dříve či později mezi oslovenými objeví, vygeneruje. Poté už stačí jen domluvit místo a čas.

Já tu hledal sexuálně zdatnější sparingpartnerku, až jsem před pár lety našel to, co odborníci oficiálně nazývají nymfomanie. V praxi se to projevuje tím, že po dvou hodinách poctivé, aktivně přirážecí soulože (žádné to romantické šup sem, šup tam) vám partnerka s vyčítavým pohledem položí otázku "a to už je jako konec?!", zatímco vy si měříte tep, namáhavě sýpáte, a marně hledáte nějaký energetický životabudič. Až teprve u hranice čtyř hodin sexu ve velmi aktivním tempu se začíná projevovat její tolerantnost a soucit, kdy nymfomanka se sladkým úsměvem lakonicky prohodí "no dobře, snažil ses" a tváří se, že ji ten výkon přeci jen na chvilku dokázal upokojit (avšak nikoliv uspokojit). Zatímco vy, totálně spocení a vysílení, řešíte mžitky před očima a srdce snažící se proskočit hrudním košem. Jedinou účinnou obranou je útok, v tomto případě nutnost vyčerpat ji jejími orgasmy.

Každopádně, tímto vztahem se mi posunuly nejen hranice sportovních výkonů, kdy půlmaraton nyní považuji za oddechovou zábavu, ale i hranice vnímání sexuálních aktivit. Když proto slyším někoho vyprávět "proprcal jsem celý den", říkám si, jak moc sexu to v reálu asi bylo. Pět krát pět minut? Desetkrát deset? Třikrát tři hodiny? Mám se usmívat nad sladkou naivitou těch "šťastlivců", pro které se pár minut sexu rovná celému dni? Nebo mám soucitně chápat jedince, kteří rovněž musejí v posteli zvládat dlouhé hodiny vysilující dřiny? Či mám uznale obdivovat ty statečné dobrodruhy, kteří dokáží držet krok s ještě více náročnou nymfomankou, než tou, do jejíchž záludných spárů jsem se dostal já? A nehledejme v tom drzost či aroganci. Každý z nás přece vnímá sex přísně subjektivně. Pro někoho trvá jednu minutu, pro jiného tři, pět, deset, dvacet minut, dalším trvá hodinu, dvě. Pornoherec Rosenberg prý zvládl souložit bez šlehání si dobrot 27 hodin v kuse...

A jasně. I v tomto blogu je kus nadsázky. S partnerkou jsme spolu už dlouhé roky a zatím se k sobě stále chováme jak zamilovaní študáci, jako bychom se poznali teprve nedávno. Máme oba rádi sex a baví nás. Ale i přesto mne zajímá, co konkrétně pro ostatní představuje tzv. prosouložení celého dne. S ní by mne celodenní souložení totiž zaručeně zabilo.