Nadrženost

Nevím, jaké lepší slovo použít. Nadrženost. Nezvladatelná touha po sexu. Tužba po ukojení té trýznivé tenze mezi nohama, která doslova paralyzuje každý můj den.

Jsem tak nadržený, že ani honění nepomáhá. Aplikovaná masturbace přináší jen krátkodobou úlevu, v řádu minut, maximálně hodin. Pak se všechno děje znovu.

Nedočkavé péro se neustále vzpouzí a hlásí o slovo. Stojí mi celou noc. Tak moc, že když jdu v noci na záchod, ani vychcat se nemůžu. Úporná erekce mi brání namířit ocas do mísy, musím čekat dlouhé minuty, než tvrdý ocas rezignuje a uvolní cestu pro vyprázdnění.

Ráno se probouzím vyčerpaný, s nezvladatelným stojákem a v hlavě mi víří myšlenky na erotické sny, které mě trýznily po celou dobu spánku, jedno jestli ve fázi NREM nebo REM. Mimochodem R.E.M. je moje dosud nejoblíbenější kapela, kdeže je jí konec.

Potřebuji sex. Potřebuji dlouhé, pořádné mrdání nebo si ho aspoň nechat procítěně vykouřit. Jenom takový zážitek dokáže zklidnit mou mysl, ztišit tělo. Jenom tento prožitek přinese vytoužený klid a usadí věci do správných míst.

Ono to časem přejde, věk to spraví, říkal mi můj kamarád, kterému jsem se kdysi po pár skleničkách svěřil. Nepřešlo, nespravilo. Čím jsem starší, tím jsem nadrženejší, tím víc moje drzé péro troufale trčí při každé vhodné i nevhodné příležitosti.

Je jedno jestli jdu po ulici, jedu autem nebo tramvají. Při každém kroku cítím mezi nohama své neskutečně nalité koule, napěchované mrdkou. Líbí se mi každý druhý chlap na ulici, otáčím se toužebně za ním a doufám ve scénu z pornofilmu. Nic takového se ovšem v reálném životě neděje.

Moje nadržené zoufalství ze mě cáká na každém rohu, chtíč mi zatemňuje mozek. Sličný kavárník, sexy průvodčí nebo statný autobusák za svým čelním sklem. Všech si všímám, po všech roztouženě koukám a doufám, že si jednou taky všimnou a gestem naznačí, že jsem sexy a že mě taky chtějí.

Nevšimnou, nenaznačí. Často se týrám myšlenkou, kolik lidí právě teď, zrovna v tuhle chvíli někde šuká. Fascinuje mě to. Spousta lidí, stovky, možná tisíce to právě teď dělají a užívají si rozkoše a já u toho nejsem. Ale baví mě si to představovat.

Kdykoliv vidím noční rozsvícená okna bez záclon, kdykoliv si všimnu auta zaparkovaného u lesní cesty, sžírá mě myšlenka, zda se tam právě teď někdo neoddává rozkoši a nezažívá slast, která mi tolik chybí. A závidím a trpím.

Máme v práci poradu a já nemyslím na nic jiného, než jestli šéf ještě pořád šuká svojí ženu nebo už to po letech manželství vzdali. Jestli příčinou rozmrzelého kolegy je, že mu včera večer nedala, nebo touží po něčem jiném, než po vlhkém ženském klínu.

Fascinuje mě, že v každodenním životě hrají všichni přesvědčivé divadlo, že sex neexistuje, že se nikde nešuká a při tom se to děje a šuká se. Nevím, možná se mýlím a možná se fakt už nešuká, protože je každý pohlcený provozně organizačním životem ve svých rodinách a řešením neustávajících věcí, které se v posledních letech jen násobí a řetězí.

Jak rád bych věděl pravdu. Jak rád bych, aby se všude šukalo o sto péro, protože svět by byl jako zázrakem plný spokojených, příjemných lidí, kteří jsou nad věcí, protože dokážou rozeznat, co je podstatné a co už ne.

Ale to už zabředávám do filozofických voda a nic to nemění na tom, že jsem pořád neskutečně nadržený.

Kdo si moc vybírá, nešuká. To mě často napadá, protože já si vybírám a proto nešukám. Ti, co neřeší na co vlezou, jsou asi mnohem spokojenější. Určitě víc, než já. Já na všechno vlézt nedokážu, mě mechanický sex nepřináší žádné uspokojení. Vychází to naprázdno.

Já potřebuji v sexu cítit souznění, společnou vlnu, emoci, přitažlivost. Řeknu to teď úplně blbě, ale když má hezký péro, tak má strašný ksicht nebo postavu a naopak. Opravdu jen výjimečně se vyskytuje někdo, kdo vypadá k světu a ještě je hezky vybavený (a tím vůbec nemyslím velikost, ta je podružná). Takový chlap pak bydlí zpravidla nejméně 285 km daleko nebo má takový pracovní a rodinný režim, že se nikdy nemůžeme potkat.

A to zcela pomíjím otázku intelektu. Jedinců s hezkým ocasem, kteří nejsou schopni napsat souvislou větu jsou mraky. Nezájem. S blbcem se domlouvat nehodlám, ani s ním trávit svůj čas, jen kvůli jeho ocasu.

Tohle je má zpověď, kterou zcela otevřeně předkládám vám všem, kteří jste to vydrželi číst. Jak to máte vy? Jak tohle vnímáte a jak to řešíte? Má to někdo stejně? Přihlaste se, založíme Klub nadrženců :-)

Váš Erik