Nedávná tvorba

Tyhle dvě jsou z posledních dnů, obě slečny mimo Brno, takže sic výměna soc. sítí úspěšná, tak uvidíme zdali bude i zbytek.

Emma mi po ránu o báseň škemrá,
chtivost jí zračí ta očka temná.
Verše přece již měly být včera doručeny,
bohužel však byl básník poštou neručený.
Až dnes tedy číst bude o sobě blodýnka,
že její vlasy jsou samá lokýnka.
Výškou při zemi však úsměv z nebes,
zdali předvídá pohyb nebeských těles?
Postava ladná jak mladá srnka,
povahou sladká nebo jak trnka?
Navíc prý slečna abstinuje,
tak zřejmě sváděcí rituál báseň a kvítí opanuje.
Až z dalekého města Liberce,
to abych užil služby létajícího koberce.
Vzít ji pak ven do zimních lesů,
neumím tančit, tak padá možnost plesu.
Však v přírodě mohu ji políbit pod stromy,
dříve než zas přijdeme za domy.
Pak třeba můžeme spolu do jednoho vejít,
ať mohou se neřestné stránky duší sejít.
Přece když po básni tak toužíš,
neříkej, že občas se chtíčem soužíš.
Proto nabízím duši i tělo,
pokud se slečně setkat se chtělo.


Po úspěšném Nikoly stalku,
je čas pustit se do verše bez okolků.
Přece nechceme nechat čekat tu mladou dámu,
když kopat ji chceme na cestě jámu.
Snad do ní spadne záchranu potřeba,
pak básník přiběhne, jména netřeba.
Pomůže ven slečně havraních vlasů,
pak spolu půjdou kolem pšeničných klasů.
Však nesmí slečna tolik ty prsa vystavovat,
jinak by s básníkem museli třetího zastavovat.
O hlavu menší, do očí kouká,
v hlavě ji haraší ta rozkvetlá louka.
Oči temné, jak lesní tůně,
i autora zmáhá ta letní vůně.
Blankytná modř jde z těla dolů,
teď už jsem v trávě v náruči spolu.
Může zato vášeň té ženy,
co chtěla verše, jak rýma hleny.
S jemnou lehkostí, ji pohladit po tváři,
ležet tam, než hvězdy zazáří.
Mluvit i ne, to přece není cílem,
však sklání svou hlavu, jako měl bych být jídlem.
Když jí dám sebe kousek, vezmu z ní taky,
ať se jí v bocích, propnou mladé šlachy.
Než přejde večer bude to více než záchrana,
však záleží, zdali ji tíží morální zábrana.