ORIENTAL 3D STRIPTEASE!!!

Pomaly se blížily Vánoce. Před palácema a chrámama to bylo všecko pěkně vymetený, pomaly až k Neumětelům. Písek v poušti se třpytil víc než normálně a zdál se i bělejší a na křižovatkách karavaních cest stály nazdobený vánoční stromky a svítily do noci malinkejma žárovičkama a tak nikdo nebloudil. Jenom tři králové hledali čtvrtýho a taky svoje dámy a kluky, aby si domluvily trojčičky na Silvestra a žaludská vosma se tak měla na co těšit. Ve voázách, kde tak nevyfukovalo, chodili vembloudi a měli u zadku uvázaný takový ty voňavý zelený stromečky z papundeklu, co se dávaj do aut k šoférům a tak všecko vonělo jehličím, ale taky datlema, kokosem, vanilkou, fíkama, hrozinkama, čekuládou a mandlema, ale i koriandrem, škořicí a vůbec vánočním kořením, jak se ženský činily u peců a pekly cukroví. Nejvíce práce měla ale tou dobou Ochrana Datlovejch Sadů. Na Šahriárovo zrovna dozrávaly a tak se ze všech stran slítli supi datloví a chtěli si nadatlovat a tak je ti ochrankáři museli mlátit holema po pazourách, aby zbylo co nejvíc na panovníka. Felčaři ve stanicích první pomoci si připravovali dlouhý špičatý kleště, na kapří kostě, zaražený do krku. Taky kudlanka Esmeralda si upravovala ty svoje dlouhý a špičatý nehty a těšila se, že si vo svátkách narazí na dýze novýho kudlačího kluka, Omar s ní vod posledně už ani nepromluvil. Někerý hošani bejvaj holt na první orál děsně citliví, hlavně na šourku, ale i jinak.
Vokolo hlavní ulice se až k paláci táhly dráty a svítily na nich zlatý hvězdy a taky bílý sněhový vločky.
Jenom Šeherezáda se táhla do paláce, jako by se jí nechtělo. Celý dně pomáhala s pečením cukroví a vod voblizování těch žlic a měchadel dostala afty a tak jí nebylo vůbec do řeči. Musila si vzít před vobličej černou roušku, přesto však předstoupila před Šahriára. Ten když viděl v jakym je stavu, tak kouk nejprva za sebe, esli si náhodou kat nevybírá náhradní volno, pak mu ale zabylo Šeherezády líto a že už byl blízko ten Štědrej den, tak se jen uvelebil pohodlnějc na trůně a řek jí napůl po panovnicku a napůl prosebně: „Tak nám tu udělej aspoň štryptejs…“
Šeherézadu nemusel dvakrát pobízet. Věděla sama nejlíp kde má ty afty a co může teda ukázat a co ne. Kývla na palacovýho flétnistu a ten spuslil „Stáli hadi u Betléma…“ Palácoví úředníci si vod radosti vyhrnuli klotový rukávy, stoupli si za trůn a koukali taky na tu šou.
Začlo to pomalu, nejdřív jen tak vlnila rukama, pak ale začla zvedat na střídačku ramena a s nima i všecko vostatní. Potom přidala i boky, asi jak Anife Ismet Hassan Vyskočil. Brylijant co má v pupíku se třpytil a začal prudce vopisovat vosmičku, pěkně dokola. Bolerko zvládla líp než Ravell, šup a bylo dole.
Historie Šahriárova rodu šahá až k pasteveckejm kmenům do byblickejch dob a tak se v kozách vyznal, přesto ho ale vždycky pěkně našpicovaný bradavky a dobře udělaný, naducaný kozy dovedly udělat. A Šeherezáda to s nima navíc dovopravdy uměla. V prudkejch pohybech je rozkmitala a za chvilku se ten járek mezi nima zatřpytil jejím potem, to už ale vobě bradavky kroužily, jak mouchy nad latrinou. Vypustila je volně, ať se všici napasou. A že bylo ten den pěkně horko, tak už měla na sobě jenom turecký elastičky, kerý slíkla v několika pohybech.
Kat, kerej rád všecko vostrý, jen pochvalně zamručel, že nezdržovala, že pod nima neměla už lautr nic.
Nechala je ale jen vokamžik pohlídnout na tmavej pásek, vyholenej v klíně a zprudka se k nim votočila zádama a zvostala stát bez hnutí, pěkně na špičkách aby vynikly její pevný stehna a hlavně zadek, vytvarovanej vysedáváním u pohádek. Ten se zachvěl, pak se ale vobě polokoule pohly hezky ztuha a začly se přizdvihovat voproti sobě, při vopětovným občasným potřásání, hezky do rytmu: „dudlajdááá…“ Páteř, kerá se jí značila na zádech se začla vlnit jak had, jak černá mamba připravená zaútočit. Když se pak zase pomaličku votáčením, dostala čelem k divákům, tak se zdálo, že ten černej pásek tam dole, je koneček vocasu tý mamby a mrská sebou prudce ze strany na stranu, ve stále rychlejším rytmu. Ten se zrychloval eště víc a pevná lesknoucí se stehna, jako by už nemohla udržet tu mambu mezi nima, se rozevírala při prudkejch pohybech dokořán. Diváci soustředili svý pohledy už jenom sem, jako by tu tušili růžovou tlamičku mamby, připravenou pohltit všecko živý.
Ale taky prsa nahoře kmitala, jak vo život a vobčasnej letmej dotek jejích rukou způsobil, že se tu jedna, tu druhá bradavka, vystavily na vodiv. Dech i rytmus eště zvyšoval. Nosní dírky se rozšiřovaly, chřípí se chvělo, jak si vzduch hledal prudce cestu do plic a pak zase ven. „Čachty, čachty!“ to dělaly ty afty, dyž do nich ten horkej dech pod rouškou narážel, k tomu se přidal pot, kerej se jí řinul s čela a po vobličeji a stékal mezi kozama a stále níž i mezi stehna a po zadečku. Konečky vlasů na zádech už měla taky mokrý. Rty lapaly po dechu stále hlasitějc a přidaly se tichý vorgastycký vzdechy, kerý začly čím dál víc sílit. Voči zářící jak hvězdy kroužily svými pohledy po sále.
Svítily tu jenom pochodně a v jejich mihotavým světle se zdálo, že vlnící se Šeherezáda s rozpuštěnejma černejma vlasama, kerý se blejskaly v záblescích vohně, je sama velkou černou mambou, co bičuje svým tělem v prudkém rytmu prostor vokolo sebe. Její voči v tu chvíli našly mezi divákama pevnej bod a upřely se bez hnutí do toho místa, zatímco tělo nepřestávalo se chvět v pravidelnejch chvějivejch pohybech a všici se cítili jak zhypnotizovaní tím pohledem a sledovali bez hnutí to chvějící se nádherný tělo, kerý bylo připravený vovinout všecko v nekonečnejch záchvěvech vášně.
Šahriár se začal vrtět na trůně, kerej se mu pojednou zdát bejt nepohodlnej, jak by ho začlo něco tlačit. Že by vopravdová mamba, přilákaná zvuky flétny, vnikla do paláce? Zděšeně nahlédl pod svůj královskej plášť. S toho co uviděl se však jen spokojeně zavrtěl na trůně a docela potichu zavrněl: „Eště žes mi připomněl, nesmím zapomnět, hned po Novým roce, zvednout všem hodně nahoru dph.“