Dnes si napíšeme něco o svatbě. Já osobně jsem zatím nebyl ženatý a proto nemůžu říct škoda, nebo zaplať pánbůh, že mě to nepotkalo. Vždy jsem tak nějak toužil po svatbě, říkal jsem si jo je to přece hezký, romatický. Navíc já rád svatební koláčky :- D .
Na druhou stranu jelikož jsem spíš introvert tak při pomyšlení, že tam bude tolik lidí se mi dělalo mdlo. Znáte to, musíte ze slušnosti pozvat lidi i které vlastně moc nemusíte. I když u mě to lidi poznají koho můžu a koho ne. Postupem času to zjistí každý. Prostě se nedokážu přetvařovat, tak to mám i tady.
S postupem času už ani o svatbu nestojím. Přijde mi to jako zbytečnost, něco někde slibovat jak kdo bude věrný, že se neopustí ani v nemoci a podobně. To mi přijde jako komedie. Zvlášť když člověk vidí nebo slyší ty případy jak manželství může skončit. Lidi se snaží spolu něco vybudovat a potom se přetahují o majetky, na to člověk musí mít žaludek.
Určitě je spousta žen co odešlo jen s kufrem, ale myslím si, že to jsou hlavně muži co dopadnou špatně. Ono je i podle statistik uvedeno, že o rozvod žádají hlavně ženy. Chlap dře celý život a nakonec odejde s taškou. Samozřejmě existují předmanželské smlouvy, nebo nějaké vyrovnání půl na půl, ale kdo ví jestli to takhle v reálu fakt funguje.
Taky mi přijdou absurdní třeba bílé šaty pro ženskou. Mělo by to značit neposkvrněnost, jako možná by se dalo spočítat na prstech kolik žen se minulý rok vdalo a byla to panna. Celkově tady to dohadování o majetky, dětičky a podobně to mi přijde nechutný. Já osobně se snažil vždy řešit věci v klidu a po dobrém, když se jednalo o rozchod. Ovšem někdy se ukáže, že toho člověka co máte vedle sebe vlastně ani neznáte, takže se potom můžete hodně divit.