Jízda

Rád cestuji ráno do práce.
Čtěte správně, těším se na cestu autobusem do práce, prakticky ještě za tmy, kdy polovina cestujících zírá do mobilu a druhá ven z okna.

Do naší autobusové linky totiž nedávno přistoupila nová cestující a ta jízda už nikdy, nikdy nebude stejná.

Pamatuju si velmi přesně, kdy jsem ji viděl poprvé, musela nastoupit o několik zastávek dřív.
Vstoupil jsem do dveří autobusu a okamžitě ji uviděl. Musel jsem se chytit tyče, ne protože bych při jízdě ztratil rovnováhu, ale protože se mi podlomila kolena.
Musel jsem si dávat pozor, abych se nedíval moc "okatě", nebylo by to znamením dobré výchovy. Přál jsem si, aby byla zácpa, autonehoda, průtrž mračen, cokoliv, co by naši jízdu busem prodloužilo.

A od té doby rád ráno cestuji tím busem do práce.
Ostatní ať se dívají do mobilů nebo z okna. Já si kradu pohledy na krásku, se kterou mám tak mnoho společného... Ranní výlet busem na trase Anděl Čertovka, kdy už bych si ani tu průtrž mračen nevšiml, protože se snažím vypadat "normálně", nedat nic najevo, ale každou buňkou vnímám její energii, pohled očí, účes, oblečení. Už jenom to, ve kterých dveřích stojí, je pro mne předmětem úvah a zamyšlení ...

Děkuji za tu ranní jízdu, krásná spolucestující!