Temně zvrhlá Zlatovláska

Bloumal jsem nocí napříč městem jako tělo bez duše. V uších mi zněla jen hudba ze sluchátek. Vnímal jsem jen kapky letního deště, které dopadaly na moji hlavu a pomalu stékaly po obličeji a jak ochlazují mojí tvář. Byl cítit čerstvý vzduch po dlouhém dusnu a v pozadí se ozývalo hřmění přicházející bouřky.

Stál jsem na kraji silnice a na druhé straně jsem ji uviděl. Rozběhl jsem se za ní a zezadu ji chytil za ramena. Měla promoklé triko. Cítil jsem chlad a zároveň teplo přicházející s mým dotykem. Zlehka sebou cukka, vyjekla a stroze odvětila naštvaným hlasem:"Co chceš?"

Neřekl jsem nic a jen jsem se přiblížil k jejím vlasům a políbil ji na krku za uchem. V ten moment jsem cítil, že ta její křečovitá tenze skončila a její tělo bylo mnohem lehčí a vláčnější. Pomalu se na mě začala pokládat a klesala na mojí hruď. Díval jsem se shora na její prsa pod tričkem a sledoval jak kapky vody stékají mezi ně a mizí v žlábku jako voda v horské říčce, která se stává s bouří divokou řekou. Její prsa rostla a klesala s každým nádechem. Chytil jsem ji za prsa , bylo to silnější než já, nemohl jsem si pomoci a cítil její tvrdé bradavky. V ten moment se i v ní probudilo něco temného, doslova až zvrhlého. Otočila se, podívala se na mě, dala mi facku a řekla mi, že už mě nikdy nechce vidět.

Stál jsem jako solný sloup a jen se díval jak utíká před tou bouří, promoklou ulicí. Začalo pršet tak silně, že jsem měl pocit, že prší ze země. Jen jsem tam tam stál promočený jako kuře a čekal, kdy do mě udeří blesk. Ale to by bylo moc štěstí najednou. Hleděl jsem na její plavé vlasy jako Zlatovlásky, jak se ztrácí v dáli. Vytáhl jsem promoklé cigáro z kapsy a řekl nikomu :"Však se z Tebe neposeru, princezničko". A už jsem ji nikdy neviděl.

Nějaká bába na chodníku s deštníkem na mě spustila:" To se nestydíš, Ty chlíváku, ošmatlávat holky na ulici?"

Právě, že jsem se nestyděl. Jsem totiž svobodné a nezkrotné zvíře, navždy.

A víte, proč jsem ji už nikdy neviděl? Ona to byla totiž jiná Zlatovláska, než na kterou jsem čekal.

Doma jsem hodil víc rumu do čaje, abych se vydal vstříc nočnímu dobrodružství hledat ty víly do lesa, ve svých snech. Nasraný, že nepřišla, kouknul jsem na telefon. Tam SMS.

"Čekala jsem na Tebe hodinu v dešti u toho mostu. Proč jsi nepřišel?"

U mostu? Říkala, že půjde od nádraží kolem řeky a že jí potkám cestou. Most je na druhou stranu.

To byly časy....