Pohádka od -zkuseny-panic-

Bylo nebylo, jednoho dne jeden chudý rybář přinesl domů košík. který mu uvízl v síti, a v tom košíku bylo malé batole. A protože Plaváček už byl zabranej, pojmenovali ho Richard. Richard rostl a rostl, až z něj byl urostlý chasník. A jak to tak s urostlými chasníky bývá, začal se poohlížet po urostlých děvečkách. Ne že by v onom kraji děvečky nebyly, to zase ano, ale ony vám byly takové... divné. Pořád se fotily v lascivních pózách, což by bylo ještě v pořádku, ale když jste k nim přistoupili a rozjeli konverzaci slibným "Ahoj", tak vás uplně ignorovaly. Některé dokonce ukazovaly jen za tolary, a když už jste tedy ty své těžce vydřené tolary odsypali, tak jste dostali jen pár fotek a dál nic. No přátelé, má tohle nějakou logiku? A tak se milý Richard rozhodl, že se radši vydá do světa na zkušenou, protože nafrněnejch už má dost.

Putoval přes sedmero (všimněte si, že jde o prvočíslo) hor a devatero (všimněte si, že tohle je dělitelný třema) řek, až jednoho podvečera doputoval k zámku. V oknech se svítilo, tak zaklepal. Otevřela vznešená dáma zjevně urozeného původu v kožichu a ohromený Richard dokázal vyhrknout jen: "Jsem Richard a jdu na zkušenou." Dáma si ho prohlédla od hlavy až k patě, a protože byl skutečně pěkně urostlý, odvětila: "Těší mne, Lady McHek. Takové zrovna potřebujeme, pojďte dál. A převlečte se, takhle nemůžete do společnosti. Půjčím vám motýlka." Richard šel do pokoje, shodil oděv a podíval se do skříně. "A kde je oblek?" "Vy venkované máte tak perverzně primitivní způsoby," uchictla se Lady a pohladila ho po koulích. Její kožich byl ten tam a teď měla na sobě jen průhledný župánek a briliantový náhrdelník. "Zde je váš motýlek."

V Sále bylo rušno, všude dámy v průhledném saténu a čeledíni v motýlkách. "Dáte si Nevinný střik?" zeptala se Lady a aniž by čekala na odpověď, zmáčkla knoflík na stěně. Ozvalo se jemné bzučení, které bylo postupně přehlušeno sílícími vzdechy, až se číše ve výklenku naplnila několika mohutnými střiky. Tekutina byla téměř bez barvy a bez zápachu. "Nemusíte se obávat, Komtesa Disgraceová je úplně nevinná, ráno jsme ji dali znovu vysvětit." Richard usrkl a ač pití téměř bez chuti, okamžitě se mu začalo vrážet do překvapivých míst.

"Lady McHek, vy vždycky máte nějaké překvapení na poslední chvíli! No tak nás seznamte." ozvalo se za Richardem a jak se s číší otočil, neznámá dáma ho umně chytla za překvapivá místa. A tak šel Richard z ruky do ruky. Dámy vytáhly krejčovské metry a šupléry, a jaly se čeledíny přeměřovat ze všech konců a přepočítávat jim buchty na pekáčích. Když bylo vše pečlivě přeměřeno a přepočítáno a dámy si čeledíny rozdělily (těch pár rozmíšek mezi dámami Lady McHek rozsoudila několika ranami bičem), rozlehlo se sálem šustění padajícího saténu následované změtí pleskání, hekání a chroptění, jak se centimetry konečně daly do práce.

I Lady McHek, stojící teď před Richardem, spustila župánek, a otočená našpulila prdelku. "Tak, teď si můžeš vzít všechno, co chceš", řekla zastřeným hlasem. "Tak jo," odfrkl Richard. Hladově přiskočil k Lady a hbitě jí sejmul náhrdelník. Lady překvapeně vyjekla. "Já ti ukážu venkovskou perverzi, to ještě uvidíš!" a na ta slova si ji ohnul přes rameno a zmizel s ní oknem.

Když se vrátili domů, Richard za náhrdelník koupil statek, Lady přišla venkovské perverzi na chuť a tak žili šťastně až do smrti.

I když, to bych kecal. Časem se Lady McHek víc nakrucovala před sklíčkem aparátu, než aby plnila pervezní manželské povinosti. A Richard taky radši sjížděl fotky cizích. Nevím, asi je to ve vodě nebo co. Každopádně poučení je, že až se vydáte do světa, dávejte si pozor, přes kolik řek se přebrodíte. A jak to není prvočíslo, tak se aní nevracejte!