Ojel mě v kabinkách

Magický realismus je umělecký směr, ve kterém jsou zcela skutečné reálie narušeny něčím, čemu se dá jen stěží uvěřit. Zatímco na vymezení pojmu magický realismus (ne­-li přímo na jeho existenci) se literárněvědná obec dodnes těžko shodne, na jednom se můžeme shodnout všichni – baví mě šukat.

Byla jsem tuhle v nákupáku a dělala si nehty. Nebo dělala, to je špatný slovní tentonoc – byly mi dělány nehty. Já se jen usmívala a myslela si na svoje věci. Číslo 42, Arca úmluvy, Kobayashi maru nebo mechy a kapradí jižního Finska. Když se kde se vzal, tu se vzal, kolemjdoucí. Teda, ono kolemjdoucích tam bylo hodně, já myslela toho konkrétního. Jo, vy nevíte, o koho jde. To nevadí, já to taky nevěděla. Prvně šel doleva a podíval se na mě. Pak šel zpátky, to jsem si ho už i já všimla a pohled mu oplatila. Pak šel znovu zpět, pokud můžu být smělá, tak to už jen proto, aby se na mě podíval a usmáli jsme se. Vyjdu ze salónu a ozve se „ahoj Lilith, četl jsem inzerát a říkal jsem si, že zkusím štěstí a dojdu pozdravit.“ Povídali jsme si o nezajímavých věcech, jako kdo kde kdy a s kým a jak hluboko, když jsem se podívala na hodinky a zjistila, že je 19:32. Ten čas v tomhle mini příběhu je důležitý proto, že v tomto nákupáku zavírali v 20h. Hezkej, vysokej, potetovanej (znáte moje preference), brzo zavíračka a ráno jedu zase zpátky na druhou stranu republiky. To jsou proměnné, které se mi honily v hlavě.

Inu, co bych vás napínala, už jsem vám to vyslepičila v názvu – za 10 minut na to jsme šoustali v kabinkách. Tu kuřba, tu já na něm, tu zezadu, tu cákačka na prsa. Jo, pohyblivé obrázky jsou zde.

Jak že se vlastně jmenoval? Hm. Jo, už vím, Flowtek22.

PS: Pokud se tu pohybuje hezká slečna, že ji ráda poznám 😈💕