Ztráty a nálezy

Stává se vám, že si poslechnete nějakou písničku a ona vám připomene období vašeho života? Myslím tím když ta písnička vyšla jako novinka. Zrovna včera jsem slyšel jednu od Sugababes - Too Lost in you. Jo to byla moje oblíbená skupina, měl jsem dokonce i jejich cédéčka. V té době jsem byl puberťák a zamilovaný do té blondýnky která tam zpívala. Dodnes si pamatuju její jméno Heidi.


Bože ta byla krásná a sexy a co teprve ten její hlas. Párkrát jsem nad ní prostě musel pohonit. Vždy když jsem tenkrát viděl nějakou hezkou herečku nebo zpěvačku tak jsem snil o tom, že tak krásnou ženskou budu mít. Nastavil jsem si takový standart, nechtěl jsem jít o level níž a docela se mi to dařilo. I když jsem se nikdy nepovažoval za krasavce, tak jsem byl ve vztahu s modelkou. Prostě měl jsem cíl a pokaždé jsem se snažil každého cíle dosáhnout za každou cenu.


Moc rád na tu dobu vzpomínám když ta písnička vyšla. Vesnický kluk přišel do velkého města v zahraničí a tam jsem studoval. Nikdy jsem neviděl jiné národnosti a měl jsem předsudky. Byl jsem mile překvapen. Cizinců byla plná škola a ani s jedním jsem neměl konflikt, naopak všichni byli přátelští a vysloveně jsem se na něj těšil. Když jsem chodil do školy tu, tak to bylo jako za trest. Prostě česká mentalita je jiná. Tam jsem mohl dokonce i učitelům tykat. Byli to taky kamarádi.


Celá puberta byla prostě bez chyby, dokonce já introvert jsem hrál v divadle. No každopádně, abych se vrátil proč tohle píšu a k pointě. Někde v tom čase se stala chyba. Jste čím dál tím starší a ta puberta, radost dravost se tak nějak vytrácí. Byl jsem ve vztahu a měl jsem tak napůl nazuté bačkory. Vždy jsem chtěl sportovní auto a najednou jsem začal přemýšlet, že by bylo lepší rodinné. Čím víc práce a tím méně zábavy. Tak to šlo roky. Potom přišly rozchody a moje sny o ženách se rozprchaly. Najednou jsem už neměl potřebu mít tu krásnou perfektní ženskou jakou jsem chtěl v pubertě. Byl jsem ochotný jít o několik levelů níž. Bylo mi jedno co řídím, hlavně ať to má čtyři kola. Bylo mi jedno, že jsem nonstop v práci. Bral tohle všechno za normální a samozřejmost, že už není potřeba si něco splnit a prostě tak nějak to na tomto světě doklepat.


Až přišel obrat, po tom co jsem skončil ve špitále a zjistíte, že mládí a síla neznamená to, že jste nesmrtelní. Zastavil jsem se zapálil si a začal jsem si uvědomovat,co to kurva vlastně dělám? Nejsem dědek, nebudu nosit bačkory. Nebudu dělat práce, kde jsem skoro furt za almužnu. Nebudu řídit auto které mělo být dávno na vrakovišti. Nebudu s ženskou pokud pro mě není ta nejkrásnější na světě, protože ty méně atraktivní, bývají spíše povahově horší než ty krasavice. Celá pointa je, že člověk by neměl ustupovat ve svých nárocích. Věk je opravdu jen číslo. Jsme tu omezený čas a měli bychom dosáhnout všeho co chceme. Buď vše nebo nic. Hlavně nikdy neposlouchejte ty lidi co říkají, hele to je blbost, to nejde a podobný sračky. To jsou lidi co sami nikdy nic nedokázali a ani nikdy nezariskovali, aby něčeho dosáhli. Všechno jde když se chce. Tak přeju pěknou sobotu, jdu se projet ve svém sportovním vysněném autě, zajdu si do posilky, abych byl krásnej a mohl si najít svou Heidi.