Ženy na ranní ulici

Vezl jsem ráno děti dříve do školy a pozoroval zpoza volantu lidi, jak se vydávají vstříc novému dni.
Mix věku, pohlaví, dalo by se říci i sociálních vrstev.
Někdo do školy, někdo z nákupu, někdo z nonstopu v oblečení, ve kterém přišel z práce s jde se rovnou zase na to.
Ale jedna skupina lidí je nějaká jiná. Hezčí. Jiný výraz ve tváři.
Byly to ženy. Pominu děvčat jdoucí do školy, ta nejsou předmětem mé pozornosti.
Byly to ženy, věk mezi 28-48. Měly takový jiný výraz ve tváři. Pečlivě upravené, namalované, odhodlané, plné energie.
Když je vidím, přemýšlím, jaký měly večer. Kdo o ně pečoval a s jakou důležitostí. Nebo zda se probudily v prázdném bytě a tak věnovaly pozornost svému zevnějšku, aby de nejen cítily dobře, ale aby měly třeba výhodu v komunikaci s ostatními.
Co se jim po ránu asi honí hlavou?
Jak by asi reagovaly na kolemjdoucího sympaťáka, kdyby nebyly zažité konvence s třeba jednou za čas mohly říci: “Máte milý úsměv, pokud byste měl čas a chuť, co si dát po ránu ještě jednu kávu u mě a vzájemně bychom se sobě pověřovali našim touhám?”

Jak to máte, milé dámy?