Hospodská rychlovka

Za mejch dřevních let jsem brigádničil ve vesnický hospodě. Nemám rád chlast, práci s lidma a ani práci v noci, ale i tak jsem na tý brigádě dokázal najít pozitiva. Třeba sličný klientky a další lákavý výhody - byl jsem jediná obsluha, měl jsem klíče nonstop a nikomu nevadilo, když jsem si udělal soukromej dýchánek mimo otvírací hodiny. Tím kladný stránky ani zdaleka nekončí.

Asi moc nemusím vysvětlovat, že ty nejlepší akce se udály v hodinu, kdy byly už všechny slušný bary stoličkama vzhůru. Díky tý nálevně už vím, že typickej pornoscénář šukání na kulečníku je otřesnej nápad. Břidlicová deska je tvrdá, mantinely překáží a kvalitní plátno je sakra drahý.

Hospoda byla v takový svérázný ospalý lhotě (1000 lidí), pod kterou spadalo pár pidi vesniček okolo (dohromady dalších 500 lidí), takže jsem tam málokdy potkal neznámou tvář. Člověk se každej vejkend dozvěděl nějakou užitečnou informaci a taky se stal svědkem nějaký spektakulární situace.

Když pominu takový ty klasiky, kdy svobodný MILFky balí mladý kluky (yes, been there, done that), kterak ctihodní občané zanášej svejm partnerům anebo si vylejvaj srdíčko ve stavu, kdy mají slovosled Yody, tak jsem viděl a zažil na vlastní kůži i věci, který se stávají maximálně jednou (dvakrát, třikrát...) za deset let.

Například jednou, když už se venku rozednívalo a na baru mudrovali poslední dva stateční, jsem se přesvědčil o tom, proč jsou lidé ta nejpokročilejší forma života - je to proto, že dokáží úspěšně řešit situace inovativními postupy. Ctihodní pánové (místní umělec a dřevorubec) se chytili nejdříve verbálně a pak i fyzicky. Klasika, říkáte si ti z vás, kteří nechápou, jak to myslím. Hned vysvětlím.

Všechno začalo Drvoštěpovým stěžováním si na to, že s ním ženská skoro nechce šukat. Michelangelo blazeovaně prohodil, že po čtyřech dětech se není čemu divit a že navíc slyšel pár historek o tom, jakou kratičkou chvilku vydrží tahat tu svou pilku. To jsem mohl klidně dosvědčit, paní Drvoštěpová přesně tohle říkala pár měsíců zpátky, když se mě snažila přesvědčit k tomu, abych se od ní nechal doučovat, ale neměl jsem ve zvyku svý hospodský poznatky šířit, natož do podobnejch rozhovorů zasahovat.

Drvoštěp, rozlícený tím, co právě slyšel, počal exponencionálně zvyšovat hlas. Michelangelo na to nebral ohled, pouze melancholicky hleděl do svýho drinku a něco si prozpěvoval. Uraženej chlap jako hora zřejmě nebyl ani za mák spokojen s absencí jakékoliv odezvy svýho mnohem drobnějšího alkobráchy a tak se hbitě ztopořil, přilepil se na něj hrudníkem a hulákal mu do ucha.

Michelangelo zachovával stoický klid i po té, co mu byl narušen osobní prostor. Úplně se vysral na poučky, kterejma se řídí zvířecí říše (uteč - schovej se - bojuj). Místo toho se pomalinku postavil, upravil si dlouhý černý vlasy, který mu padaly do obličeje a bez sebemenšího varování strčil agresorovi ruku do kalhot.

I když byla hospoda úplně prázdná, vše jakoby zkoprnělo pohledem upřeným jejich směrem. Polknul jsem naprázdno a ehm-ehm - trapnej moment. Zpozoroval jsem, že drvoštěp je ve skutečnosti Dr. Voštěp a že se neztopořil rozčílením jen on, ale právě i ten jeho dlouhej voštěp. Z kalhot sice čuměla jen jahoda, ale i to bylo o dost víc, než bych uvítal.

Evidentně byl tvrdej, už když chtěl rozjet potyčku, protože postavit mu ho tak rychle nemohl ani umělec s tak šikovnejma a jemnejma ručičkama. Tvrďák skoro oněměl, ozvalo se už jenom tlumené „Ááách“. Pak udělal dva opatrný krůčky dozadu a gecl si zpátky na barovku. Michelangelo, stále držíc péro svýho kámoše, udělal ty dva krůčky s ním. Asi po deseti vteřinách vytáhl ruku z kalhot stejně nečekaně, jako ji tam strčil a neformálně se vykolejenýho Voštěpa zeptal, zda nemá papírovej kapesník.

Nejdřív mi bylo trošku divný, že ten chlap jedna kreativní najednou tolik myslí na hygienu. Ani ne před hodinou žral brambůrky z podlahy rukou, kterou se celej večer škrábal na prdeli. Asi z mýho debilního výrazu pochopil, na co myslím a tak mi s omluvným úsměvem ukázal onu ruku. Tekla po ní mrdka. To už jsem nevydržel, začal jsem se hihňat a vznesl dotaz, zda nechcou po takovým výkonu cigárko.

Voštěp celej zrudnul a zmohl se jenom na to, že okamžitě beze slova a placení zmizel. Ten rok jsem ho u nás v hospodě už neviděl. Ukázal se, až když pochopil, že jsem si jeho rychlovku s Michelangelem nechal jen pro sebe. Stejně by nemělo význam to někde vykládat, protože kdo ty dva zná, tak by mi stejně nevěřil...

Jen si vás na závěr dovolím upozornit, že pokud byste někdy chtěli použit podobnej fígl, tak na stejný pohlaví ho spíše nedoporučuju. Chce to mít extrémně dobrej odhad na vkus oponenta a k tomu i jemný umělecký ručičky... Jo, a pokud máte vlastní tipy na řešení konfliktů, tak se klidně poučím :).