Píča je krásný slovo

Shodli jsme se s kamarádem na tom, že dokonce to nejhezčí ze všech. Ovšem ne ta chacharska ostravska piča s kratkym „i". To je pouhej výkřik, citoslovce nebo plonková slovní výplň. Stejně jako „vole", „jakoby" a podobný chujoviny. Úplná degradace píči. Tohle si, holka, fakt nezaslouží. Ale píča s pořádně dlouhým „í", to je jako...
To je pocit, jako když si mažes měkký máslo na čerstvej chleba. Úplně při tom vidíš tu nahou nymfu s bílou pletí ležící na secesní posteli, s očima zavřenýma, jednou nohou ležérně pokrčenou, a ty hltáš tu její něžnou čárku jako milióny chlapů v dějinách před tebou. Píča je i punkerka v hlubokým předklonu, rukama opřená o posprejovanou zeď, naběhlý zvlhlý pysky vyšpulený zpod kožený minisukně, sprostá nadržeností, kdy už do ní konečně vrazíš toho svýho tvrdýho ptáka. Píča je měkký hebký koťátko na tvejch kolenou i ta blbka třídní ze základky, co tě kdo ví proč neměla ráda a dávala ti to pěkně sežrat. Všechny nás láká. Mnohdy až magneticky přitahuje. Z její konejšivý náruče jsme všichni vzešli. A přesto je terčem vtipů, posměšků až pohrdání. Probouzí hladivou něžnost i samčí agresi. Její vůně rozevírá chřípí býka a rozšiřuje zorničky. Anebo sladce uspává po dlouhým únavným dni. Píča je neklid a zvíře v nás i jemnost a zázrak novýho života. To slovo má moc. Když řekneš „píča", zažíváš něco zvláštního. Možná pocit zakázanýho ovoce. Ale i uvolnění. Katarzi. Duševní očistu. I kompliment může být „vulgární". Někdy, s někým. Nebojte se toho slova. Je krásný, tvárný a barevný. Má tisíc obsahů. Je vždycky přesně takový, jaký ho potřebujete nebo chcete mít. Říkejte si ho nahlas, pište si ho navzájem. Ne prázdně nebo zle. Ale užívejte si ho. Protože jenom tak je léčivý.