Černý a bílý díry

Nedivím se, že když se na těchto stránkách řekne černá díra, málokomu přijde na mysl ten vesmírný objekt pohlcující vše, co překročí horizont událostí. Nepřekvapuje mě ani to, že i tato stručná definice zdejším Kundonautům evokuje dámské partie. Nenechte se ovšem mýlit, že nejsem překvapen, ještě neznamená, že nejsem zklamán.

Existují nepotvrzené teorie, že každá černá díra je napojena prostřednictví wormholu na díru bílou. Ve zkratce by podle této teze mělo platit, že co černá díra pohltí, to bílá díra někde jinde zase vychrlí - materiál, záření i světlo. Teorie jde ještě dál, mezitímco v okolí černé díry plyne čas pomaleji, tak ta bílá má mít opačný efekt. Bílý díry by měli být neuvěřitelně nestabilní, pravděpodobně by se měli také velmi rychle hroutit.

Existence bílejch děr je zatím velmi spekulativní. Píšu zatím, protože mít fyzikální vzdělání, tak už mám jistojistě Nobelovku. Jsem totiž neochvějně přesvědčen o tom, že se bílý díry pravidelně zjevovaly u nás v hospodě (o hospodě více v předešlém blogu). Želbohu, edukační deficit mi znemožňuje obhájit její existenci před odborníky na teoretickou fyziku, tak se o to pokusím alespoň před zdejšími odborníky na teoretický sex.

Třeba když nad ránem zmizela místní puma se svou kořistí na hajzlíky, přísahal bych, že za pět minut byli zase venku. Její koloušek mě ovšem následující den vyvedl z omylu, prý ji tam nakládal nejméně půl hodiny. To potvrdilo dočasnou přítomnost bílé díry na dámském WC - pro pozorovatele blíže bílé díře čas běžel rychleji než pro pozorovatele daleko od ní. Když jsem ho požádal, aby s sebou kvůli vědě vzal příště atomový hodiny, poslal mě do prdele. Hulvát ignorantská, byl jsem ochotnej se podělit o slávu a zmínit jeho přínos v mé studii.

Hospodská bílá díra nechrlila pouze čas, ale i ty nejnáhodnější předměty: lopatu s krumpáčem, parte, pohřební věnec, starodávný klíče od kostela, kruhy proti sání pro telata, důlní přilbu, mikroskop, cihlu, obrázek Ježíše, zahradního trpaslíka, sluneční hodiny, dopravní kužely a značky, nafukovací pannu, Venušiny kuličky, vibrátor, kapspíču... V tý knajpě jsem v průběhu let našel fakt všechno možný i nemožný, tedy kromě lásky (no, dobrá, teď možná trochu kecám a hraju na city).

Jednou jsem našel dámský kalhotky (no, ne jednou, ale tyhle mají příběh). Byly úhledně složený, měly všude takový šňůrky a korálky, byly navoněný a dokonce u nich byl (sichrhasjkou v barvě zlata) přidělanej lísteček s obtištěnými rty. Nejvíce nezvyklý bylo, že na nich nebyla žádná brzdná dráha, tvaroh a ani žádnej jinej biologickej materiál.

Nad barem jsem měl malý místečko věnovaný vědě, kam jsem vystavoval ty nejzajímavější nálezy, aby mi připomínaly, že nikdy nesmím ve svém bádání polevit. Samozřejmě mě nenapadlo nic lepšího, než tuto esteticky pěknou kořist přidat k ostatním raritám. Tangáčky jsem natáhl na spodek portrétu Ježíše tak, aby byl viditelný lísteček s polibkem. Náboženskou ikonu to dle mého názoru vkusně doplňovalo.

Nakonec nebylo ani vyloučeno, že díky tomu titěrnému kousku látky zjistím, kde se nachází černá díra napájející naši hospodskou díru. Pár lidí mi je pochválilo, z nichž jeden s vážným výrazem navázal otázkou: „Kdepak jsi k nim přišel?“ Byl to takovej bručoun, kterej se se mnou skoro nikdy nebavil, takže jsem mu odvětil stručně vtipem: „Kdybych Ti to řekl, musel bych Tě zabít“.

Bohužel zrovna tento předmět měl pramálo společnýho s vesmírem. No co, i mistr tesař se někdy utne. Kdybych věděl, čí ty gaťky jsou, nikdy bych nic tak neuváženého neudělal, ale spálil bych je a jejich popel zakopal devět stop hluboko. Za pár dní, ve všední den brzy odpoledne, kdy jsem na první zákazníky stále čekal, se v hospodě ukázal lokální ranař, kterej za sebou měl celkem dost amatérskejch zápasů v boxu.

Už víte, kam to míří, co? Já netušil. Přišel celkem klidně k baru a objednal si pivo. Když jsem začal čepovat, ukázal na novou dekoraci a zeptal se, co to je. Začal jsem mu žoviálně vykládat o černejch a bílejch dírách. Přednáška o teoretické fyzice ho dokonale vyvedla z konceptu, evidentně čekal, že se rozklepu. Což by se dost možná stalo, kdybych ovšem měl páru, v jakém jsem nebezpečí.

Naštěstí po mně hned neskočil, čímž jsme dostali oba šanci pochopit, oč běží. Jeho drahá polovička zanášela se sousedem a když toho dobráka zmáčknul, začal mu celej vyděšenej vykládat, že milenec budu nejspíš já, že se to povídá. Milej obšourník byl totiž přesně ten, kdo poznal kalhotky nad barem a vyptával se, kde jsem je vzal. Vsadil všechno na jednu kartu, že když přiběhne nasranej týpek do hospody a uvidí nad mou hlavou spodní prádlo svý přítulky, tak že dostanu do budky místo něj. Jestli tam předmět doličný vytrousil on po předání nebo ona před předáním dodnes nevím, ale na tom vlastně vůbec nesejde.

Jak to dopadlo? Boxerův soused dostal moňo, boxerova baba dostala kopačky, kalhotky jsem si mohl nechat vystavený a s amatérským výzkumem černejch a bílejch děr jsem navzdory občasným přehmatům a risku, že položím život na oltář vědy, nikdy nepřestal.