Povídky o mrdání

Vždycky jsem toužil být slavným spisovatelem. Co má v Luxoru ve vitríně nebo pár metrů od vchodu komín z knih a velkou ceduli. Něco jako kdysi Viewegh nebo Pawlowská. Dneska už nevím, komu stavějí komíny z knih. Beletrii nečtu, nikdy mě nebavila a nudí mě plytký styl ostatních autorů, což možná bude znít trochu nabubřele, ale je to tak.

Jednou jsem v obchodě otevřel knihu někde uprostřed. "Seděla na posteli a mazala si nohu antibiotickou mastí." WTF! Co tam proboha píše za píčoviny? Znechuceně jsem knihu zavřel. Někteří autoři prostě nevědí, jakou vatu použít, aby se dostali na nějaký počet stran nebo nevím.

Stejně tak mě beletrii nebaví psát. Po svém ročním kurzu tvůrčího psaní, kde jsem se zbavil začátečnických chyb všech pisálků, jsem chtěl napsat svůj první velký román. Mělo to být o potrhlém novináři, kterého terorizuje vlastní rodina a on se snaží nalézt útěchu v útěku mimo jejich svět. Skončil jsem asi pátou kapitolou, vůbec mě to nebavilo. A rozloučil jsem se se sny na komín z knih v Luxoru.

Jenom když píšu o mrdání, moje autorské buňky ožijí, fantazie se rozjede na plné koule, doslova a do písmene. Jak mávnutím kouzelného ohonu se zápletky rozjedou a osudy rozeběhnou do všech možných stran a otvorů. Primární je vůně sexu a až teprve potom přicházejí lidé, kteří ho dělají. A dělají ho tak, jak ho všichni chceme zažít.

Často se mě ptáte, zda píšu podle svých zážitků. Většinou ne. Mohl bych, ale život píše o dost nudnější a více prozaické příběhy než já. Navíc - mě nebaví popisovat to, co už se stalo. Moje příběhy vznikají za pochodu. V drtivé většině případů začnu psát, aniž bych věděl, o čem to bude a jak to skončí. A to mě právě na tom baví nejvíc. Erotický film běží v mé hlavě a já se ho snažím rychle zachytit, než mi uteče někam do říše sexuální her.

Napíšu první větu nebo motiv a teprve potom se objevují postavy a děje. Jejich vztahy a charaktery. Vidím je před sebou jako na jevišti, jak lavírují na hraně uvěřitelnosti. Moje příběhy píšu tak, že je jen malá pravděpodobnost, že se staly, ale stát se mohly. Tancování na hraně uvěřitelnosti určitých situací mě přivádí do stavu extatické rozkoše. A když se mi povede vtipná a nečekaná pointa, pak prožívám nefalšovaný několikanásobný orgasmus.

Asi nikdy nebudu mít komín v Luxoru, i když jsem toho napsal už tolik a vydal dvě knížky. Ale píšu si, jak já chci a o čem chci. O mrdání a věcech kolem toho.