Nechal jsem Tě odejít

Dnes je to právě dva roky, cos odešla. Jednou jsi mi řekla, že jsem byl Tvůj nejdelší vztah. Řeklas to smutně, nejdelší, ale ne plnohodnotný. Pořád ale lepší, než ti tragédi ze seznamky, že? Cizí, divní. Spolu jsme se znali od vejšky. V ročníku nás bylo pár, byli jsme si blízko, doslova i obrazně. Až po letech jsem se dozvěděl, žes mě tajně milovala. Snad proto bylo tak jednoduché Tě sbalit a splněním svého snu o spolužačce splnit i ten Tvůj. Aspoň částečně. Vždycky jsem byl zadaný, možnás na začátku doufala, že to změníš, ale pak Ti došlo to, co některým milenkám nedojde nikdy. Bylas moudrá, vzala sis z toho to nejlepší a dál zkoušela svoje štěstí. Taková byla naše dohoda. A já trpěl jako zvíře vždycky, když to na seznamce klaplo, trpěl, a zároveň Tě podporoval, držel palce, přidal chlapskou radu. A když to už zase neklaplo, jako tolikrát předtím, byl jsem nablízku a nabídl hřejivou náruč. Taková byla naše dohoda.

Byl jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem. Když to doma drhlo, o to víc jsem se těšil na Tebe. Dodnes vzpomínám na naše vášnivá setkání, dokázali jsme udělat z vany postel a z postele vanu, to když jsi mi odhalila opojné tajemství ženských výstřiků. Mělas tu nejhebčí kůži, a ty prsa! Bože, ty prsa. Kdybysme tenkrát věděli, že právě kvůli nim o Tebe nakonec přijdu.. Vrátilas mi krev do žil a motýlky do břicha. Říkalas o sobě, že víš, jak udělat chlapa šťastným. A věděla.

A občas jsi mi taky lezla na nervy. I milenecké vztahy léty stárnou. Naše nekonečné telefonáty, lék na Tvou samotu, mě občas vyčerpávaly, Tvé rady do života, čím dál naléhavější, občas obtěžovaly. Chytlo Tě léčitelství a já se stal Tvým pokusným králíkem. Už jsem nebyl "pan Dokonalý", za ta léta jsem Ti odhalil své slabé stránky a Ty ses měla na čem vyřádit. Proti mé vůli. Kolikrát jsem se rouhal, že bez Tebe bych měl klid. Ale pak přišlo další z našich dlouhých vášnivých setkání a já byl zas vděčný jako dřív. Za ty zážitky s Tebou bych dal cokoli. I když jsme v závěru museli dávat pozor - to už Ti nebylo úplně dobře.

Vždycky jsem se držel zásady nekecat lidem do života. Sám to nemám rád. Každý ať se rozhoduje za sebe. I když jsi doktory pohrdala, nakonec jsem tě přesvědčil, aby sis aspoň nechala stanovit diagnózu. Doufal jsem, že pak už Ti to dojde. Jinak jsem dál plnil svou roli kamaráda, co Tě vždycky podrží. I když jsi podlehla bludům, i když ses sama připravila o všechny šance. A od té doby se mi ta myšlenka vrací. Jedna naše společná kamarádka mi pak řekla, žes byla paličák a že by sis do toho stejně nenechala kecat. Ale co když nechala? Kdo jiný Ti byl blíž, aby tuhle roli zastal?

Nechal jsem Tě odejít. Bylo 3. dubna 2023. V den pohřbu jsem byl kdesi na služebce, beztak by bylo divné vidět Tvou rodinu. Rozloučil jsem se s Tebou sám za sebe v nemocnici jen pár dnů předtím. I když jsem Ti tenkrát neřek, že se vidíme naposled.

Jedna blogerka tady napsala, že chlapi své milenky nemilují. Já jsem Tě miloval a v duši mi po Tobě zůstala díra temná jak vesmír, kterémus tak věřila a kterému ses nakonec odevzdala.

Tak snad v jednom z dalších životů, má drahá miLenko.

PS. Vždycky jsi mi psala Ty s velkým T. Prý na znamení úcty. Naučil jsem se to od Tebe. A pro mě už ho budeš mít napořád