Witch píše pár řádků...

Přečetla jsem si znova příspěvky mého muže a nemůžu se neusmívat nad tím, co všechno se za ten rok událo a změnilo. Cuckold.. vzpomínám si, jak se mi s tímto svěřil už na jednom z naších prvních rande s vážností v obličeji a čekal, že se zhnusím, odsoudím ho a nebudu se s ním chtít už vidět. Moje reakce byl.. smích, ale ne ten výsměšný, ale nadšený. Vzrušila mě ta odvaha a otevřenost a cítila jsem, že to je ON, s tímhle mužem budeme společně růst a zažijeme neuvěřitelné věci a to se taky stalo a děje. A zároveň jsem si připadala divně/nudně, že já žádné zvrácené choutky nemám. Já trpěla až chronickou věrností, vlastně úplným potlačením své sexuality. Ale moje choutky se dostavily v hojném počtu o několik let později.:D Až jsem se ve vztahu uvolnila a probudila své tělo natolik, že jsem mohla začít zkoumat všechny ty barvy své sexuality, v bezpečí silného vztahu, v důvěře.

Poslední rok se nám to dávkuje opravdu požehnaně a až žasnu, jak jsme v těch kontrastech kompatibilní a odkrýváme si postupně své stíny a touhy. Jeho "ublížený paroháč" se přetavil do hrdého kandy, s kterým jsme si už i užili skvělou trojku a dokonce mi dovolil i jedno čistě sólo setkání s amatérem (podpořil mojí silnou touhu po svobodě). Můj stud se proměnil v chuť se předvádět. Moje "people pleaser" hodná holka se vyřádila v sobecké domině. A moje nepoddajná ledová královna, která je vždy nad věcí, v odevzdanou, podřízenou subinku, dokonce zcela nehybnou.

Wooow, lásko, jsem šťastná, že to žijeme, že se otevíráme, že procházíme i tím strachem a bolestí před skoky do prázdna, že se potom opečujeme, zahojíme a zvedáme silnější a více sami sebou, než kdy dřív. Je to masakr, je to krása.. ano, zase cítím že žiju.