Ne, díky Ne, děkuji

Abych mohl tomu dobrému říct ano, musím umět říct tomu horšímu ne. Problém je v tom, rozpoznat, co je dobré a co je horší, když se podmínky a život neustále mění. Některé charakteristiky zůstávají trvalejší a změny jsou pomalejší, ale i tak...

Pořád se mi v mysli vrací pravděpodobnost výběru erotické partnerky. Nedovedu si představit, že bych měl možnost detailněji poznat sto žen mého vkusu, nebo i jen těch třicet sedm, a zůstat s tou třicátou osmou, co je lepší jak těch třicet sedm předchozích.

Stejné je to s prací, dokázal bych vystřídat tolik pozic či firem? Jak bych se asi cítil? A nebyl bych považován za přelétavého zaměstnance? Měl bych na to nervy a žaludek?

Nebo bydlení, dokáže si člověk představit takové množství stěhování či návštěv? No, s těmi návštěvami by to šlo, když je člověk společenský, nebo když pracuje tam, kde byty navštěvuje. Ale zase, jak dlouho člověk musí někde být, aby nasál tu atmosféru, že? Aby mu neunikly důležité detaily.

Možná by bylo zajímavé mít na výběr ze sta rodičů, a třeba to tak i bylo, že si naše duše vybírala, až přebrala. Nebo si prostě vybrat nedokázala a nějaká vyšší moc nám zkrátka někoho přidělila. Nebo žádná vyšší moc tam v neviditelném prostoru neexistuje, není tam smysl pro humor a satyru? Vše je přesně a pečlivě odměřeno, zváženo, prodiskutováno za účasti všech z rodu?

Podle jedné z mnoha knih člověk ve věku 56 let dosahuje mistrovství. Není to už trochu pozdě?

Co je pro vás dobré, a co horší, co se týká erotiky, a vašeho sexuálního partnera či partnerky? Jak moc je důležitá fyzická přitažlivost, a jak moc odpadá, když cítíte z druhého člověka charisma, vyrovnanost, to, že je věrný a vědomý si své vlastní podstaty, svého vnitřního já? Já třeba na fyzickou krásu hledím, to se o mně ví, ale chtěl bych, aby k tomu byla moje erotická partnerka taky dobrá duše. A to se na první pohled nebo šuk nepozná.