růžovej úplněk 🌕

Sobota, 12.4. sedím doma, myslím si na svoje věci. Je 12h a zvoní telefon. Šéf. Něco hoří a musím jet na služebku. V neděli ráno musím někde být a řešit spedici zakázky. Jelikož mě platí velmi dobře a to mě ani šéf nešuká, co by ne !

Nejen zvýšená hladina testosteronu zjištěná na gyndě prozrazuje, že se chovám jako týpek. Další bod který mě spolehlivě usvědčuje je balení kufru na cesty. Možná to je tím, že často cestuju, ale jsem schopna za 20 min vyrážet z domu. A taky jsem si nejednou malovala obličej na ksicht někde po cestě ve vlaku. Co by se tak mohlo posrat, že? Nevím, jestli byla prvně slepice nebo vejce a nebo jak to je s příčinou a důsledkem, ale pořád nevím, jestli se všechno posralo právě proto, že byl růžovej úplněk a nebo jsem jen to hodila na úplněk právě proto, že prostě byl.

Dojedu na hotel a zjistím, že jsem si zapomněla adaptér na notebook. To se stává. Nuže jala jsem se prozkoumávat okolí, abych následně zjistila, že v té prdeli není vůbec nic a jela jsem taxíkem do nejbližšího města, kde jsem ho koupila. Při cestě zpět mi taxikář nabídl, že kdybych se večer nudila, milerád dojede za mnou a užijeme si. Ale prý, jestli mi nevadí že je ženatej. Vždycky mi trvá odpovědět, protože se zamyslím nad větou vyřčenou. Vadit by to mělo jediné osobě v tomto trojúhelníku, kterou se nikdo neptal. Hmm. Každopádně dojedu na hotel zpět a myslím na obvyklé věci, na které lidé běžně myslí. Třeba že automaty na jídlo a pití zabijí ročně čtyřikrát více lidí než žraloci. Že dnešní obyčejná kalkulačka má šestkrát výkonnější procesor než počítač, se kterým přistála mise Apollo 11 na Měsíci nebo že veškerá vnější kůže člověka je nahrazena každý měsíc novou. Znáte to. Je 19h a zvoní mi telefon. Nevím jak vy, ale jakmile mi zvoní telefon, mám nutkavou potřebu běžet k němu a honem ho zvednout. Jak kdyby ten dotyčný nepočkal.

Každopádně jedno vím jistě, při jedné z mých obsedantně kompulzivních poruch jsem narazila do notebooku, který se pádem rozbil. Teda, on jede, jen displej teď vykazuje psychledelické barvy jako cédéčko Pink Floyd Dark Side Of The Moon. Adaptér koupen zbytečně a navíc jsem slíbila, že bude večer webka a hlavně jsem musela ráno noťas použít na práci, takže jsem měla asi 51 minut situaci vyřešit, protože v 20h všude zavírali. Opět beru taxík a jedu někam do prodejny. Koho nepotkám? Mého nápadníka z odpoledne. „Ale, tak co, rozmyslela jste si to?“ a ušklíbne se. 19:35. Opět se potvrdilo to, co jsem psala v minulém blogu, a to že čas je relativní. Najednou vše běželo hrozně rychle a auto se sunulo až podivně pomalu. 19:51. Dojdu do prodejny, ptám se, co mají skladem a mohli by mi hned zabalit. Dostávám něco šedýho a vydávám se zpět. Zhruba po 10 minutách po zapnutí notebook nepříjemně hučí. Webka se seká. Jo, proč ne. Růžovej úplněk. Abych to zkrátila, ráno jedu vrátit notebook a kupuju si jinej. Prý možná špatný ventilátor. I když za to prodejce nemůže, odcházela jsem již s nedůvěrou. Ale zatím funguje. Tak uvidíme.

Dojedu domů a zjišťuji, že nemám klíče. Bylo horko a já jsem zapomněla kabát včetně klíčů ve skříni hotelového pokoje. Volám na hotel, jaký mám problém a už o mně věděli, že uklízečka donesla kabát na recepci ale čekali, že se pro něj vrátím. A víte co? Asi za 40 minut mi ho dovezl poslíček z hotelu ! Nic za to nechtěli. To asi proto, že už nebyl ten růžovej úplněk…