Jsme k sobě po sexu upřímní?

Sex je hodně intimní.

Obecně.

Ale je stejně tak pravdivý?

Ve chvíli, kdy jsme svlečeni ne jenom z oblečení, ale také z našich masek každodenního života, jsme si velmi blízko. V tu chvíli. Nevím, jde-li to fyzicky blíže. A i tak právě po tom aktu obvykle přichází mlčení, odklon nebo naopak větší náklonnost. Ale velmi málokdy je to upřímné.

Někdy si sex zaměňujeme za potvrzení vlastní hodnoty. Jindy je to most ke vztahu, který možná druhý nechce stavět. Když je po všem, přichází ta opravdová realita. někdy i nepříjemná. Lidé prostě neříkají, co opravdu cítili. "Tak co, zlato, líbilo se ti to?" "Jasně, byl jsi skvělý!" Ale byl?

Nevím proč, ale málokdo řekne "Takhle to nedělej, to se mi nelíbí." nebo "Teď udělej tohle..." Stydíme se?

Sex není automaticky vždy stejný, každý to chceme trošku jinak.

Zkusili jste někdy říct: "Tohle mě nebavilo, to příště uděláme jinak.."? Nebo jste raději na to příště nějak zapomněli a už se nekonalo?

Možná se bojíme, že upřímností bychom druhého člověka ranili, ponížili ho.. ale co když je to naopak cesta, jak se dostat k dokonalosti?

Co Vámi zůstává po sexu často nevyřčeno?