Body count

Body count. To slovo se dneska skloňuje víc než slušnost a čte se jako součet všeho, co ti má říct, kolik jsi toho zažil. Nebo spíš kolik si ojel.

Celý to funguje jako nějaký pochybný žebříček důvěryhodnosti. Přitom je to ta největší blbost, co kdy kdo vytáhl ze zadku.

Jako by ses vešel do čísel. Jako by to, že sis párkrát vyrazil s holkou na drink a skončili jste u tebe, vypovídalo víc o tvý duši než to, že jsi ráno vstal, uvařil jí kafe s odvezl domů, i když jsi věděl, že už ji nikdy neuvidíš.

Lidi dneska milují data. Všechno počítají. Kalorie, followers, kroky. Tak proč ne i kolikrát ses svlíknul. Ale ono to číslo neříká nic. Protože můžeš mít body count 3 a být bezcitná svině, nebo jich mít 200 a pořád hledat někoho, u koho se konečně zastavíš.

A tohle je ten paradox. Čím víc se tě na to číslo ptají, tím míň je to o tobě a tím víc je to o nich. Jestli je to moc, budou tě soudit. Jestli málo, budou tě zpochybňovat. Žádné číslo nebude nikdy správně.

Já si čísla nepamatuju. Ne proto, že bych jich měl moc. Ale protože si pamatuju spíš obličeje, chvíle, vůně. To, jak se mi jedna smála, když jsem nemohl najít kondom, protože jsem ho měl v druhé bundě. Nebo jak jiná brečela po sexu, protože její bývalej jí řekl, že už nikoho nebude vzrušovat.

A víš co? Ani jedna neměla číslo na čele. A já se nezajímal, kolikátý jsem. Byl jsem tam. Přítomnej. Upocenej. Pravej.

Body count je jen další způsob, jak se lidi snaží kontrolovat něco, co kontrolovat nejde. Touhu. Intimitu. Lásku. Nahodilost.

Je to, jako bys chtěl spočítat, kolikrát si v životě cítil, že žiješ. Jak to chceš měřit? V litrech spermatu? V počtu hotelových pokojů? Ve škytavce svědomí po špatném orgasmu?

Ne. Tohle číslo tě nedefinuje. A jestli to řešíš, tak jsi stejně jen další nudnej blb nebo hysterická pipina, co se bojí, že by jí něco uteklo. Ale to nejdůležitější ti možná uteklo právě tehdy, když ses díval na číslo a ne na oči.

A kolik jsem jich měl já? Dost na to, abych přestal počítat, málo na to, abych to začal brát vážně.