Zamilovanost. To vzrušení, co tě rozbije a poskládá znova.
Někdy to přijde nečekaně. Jeden pohled, úsměv, pár vět a najednou máš pocit, že ti někdo právě odemkl úplně nový svět. Svět, ve kterém i tramvajová zastávka vypadá romanticky. Najednou máš chuť poslouchat pomalé písničky, dívat se do blba a usmívat se jako blázen.
Zamilovanost je trochu jako droga. Nevidíš realitu takovou, jaká je. Všechno je přefiltrované přes emoce. Motýli v břiše? Spíš tornádo. Srdce bije rychleji, každá zpráva od ní tě zvedne ze židle. A když si na tebe vzpomene jen tak, třeba během dne? Totální euforie.
Vzrušení z neznáma, z prvních doteků, z těch nevyřčených slov. Každý další krok je malý objev. A v hlavě se honí tisíc otázek – cítí to stejně? Co když to ztratím? Co když je tohle ono?
Ale i když je to někdy chaos, je to krásný chaos. Protože být zamilovaný znamená být naživu. Znamená to doufat, snít, bát se – a přesto jít dál.
A i kdyby to nevydrželo, i kdyby to byl jen krátký plamen – stálo to za to.