Deník čtyřicátníka

Jaro je tu . Je to ta příjemná čast roku , kdy se z žen na ulici po zimně stanou zase ty spoře oděné děvy , které nejednoho z nás potěší naditým dekoltem , krátkou sukní , vyrýsovanou postavou, kterou zakrývá to nezbytné přiléhavé oblečení. Človek se podívá se zájmem , občas i s hříšnou myšlenkou , kdy si představuje co a jak by s dotyčnou šlo dělat , jak by asi reagovala a co přesně se pod těmi svršky skrývá. Příroda prostě funguje , nebo alespoň u mě. Možná na to myslí i ony. Občas si s takovou neznámou vyměníme úsměv, galantní gesto v podobě přidržení dveří , přednosti na přechodu či zaflirtování v obchodě. Což na plat , je to příjemné zpestření všedních povinností. Jsou to chvíle které nás potěší a vytrhnou na chvíli z myšlenek co je ještě dnes třeba udělat a zařídit. Ženy , mějte s námi slitování , alespoň ode mne to není jen tupé zírání s boulí na kalhotech , na to jak bych vás někde ohnul , ale jsou to smyslné myšlenky , zda právě to pohlazení po šíji , polibek na rty , nebo plácnutí přes zadek by Vám také přinesly radost ....