Zpropadený den

Určitě znáte takové dny, kdy se vše kazí už od rána. Už už se chystáte vysypat kávu do páky a na poslední chvíli se vám po prohoněné noci zatřese ruka a polovice kávy se volně rozptýlí po kuchyni. Když už jsem to skoro uklidil, tak se mi podařilo neexistujícímu spoluhráči přihrát psí misku, ale v území soupeře jsem byl toho času sám, tak jsem mohl s úklidem začít od znova.
Hořká ranní káva (jelikož mi skřítci nekoupili mléko) mě uvedla do použitelného stavu. Otevřít zprávy je jedna velká tragédie a doporučuji to opravdu jen jedincům s výraznou hypotenzí. Takže jsem, jako opravdu výkonný člověk, který ani neví, co slovo prokrastinace znamená, skončil ráno na amatérech.
Ranní erekce mně často nenavštěvuji, takže jsem se vlastně velhal do chatu na honění.
První nešťastná duše, kterou jsem zrovna oslovil, právě prožívala čerstvý rozchod. Sám se z něj dávám ještě dohromady a ani s pomocí amatérů a mnoha set mililitrů lubrikantu a krémů na ruce se to nedaří optimálně.
Paní nebo slečna to prožívala evidentně daleko hůř než já. Naše konverzace končila tak, že mě informovala, že si již vzala prášek. Než jsem se dostal jaký a v jaké dávce, odpadla z chatu. Hlavou se mi honily myšlenky od alprazolamu po letální dávku čehokoliv jiného.
Dle stylu písma a celkového vyjadřování možná zetkové sedativum. Měl bych kontaktovat...ale koho? Na jednu stranu anonymita umožňuje se opravdu uvolnit, na druhou stranu má pověstnou druhou čepel.
Ale abych to zkrátil, nekolikrát se tu již objevila, tak je asi v pořádku a netřeba se děsit.
Vyzněním zůstává, že ať máte sebehorší den, všechno jde šejdrem a na nic nemáte chuť (kromě sexu, pokud by byla chuť na ten, tak hned piš...), vždycky je na tom nějaký človíček daleko hůř. Buďme rádi za to co máme, mějme se rádi a spořme s liškou.