Ona řekla, že nikdy..

Ona řekla, že nikdy nebude chtít. Lhala.Jak se žena, kterou miluji, proměnila z odmítavé v žadostivou. A proč jsem na ni hrdý.

Když jsem to poprvé nadhodil, zavrtěla hlavou.

„Ne. Nikdy. To není nic pro mě.“

A věřil jsem jí. Protože tomu sama věřila.

Nebyla ten typ – aspoň si to myslela. Byla jemná. Oddaná. Věrná.

Myšlenka na to, že by spala s jiným mužem, natož s černochem přede mnou, ji odpuzovala. Sama říkala, že je to „porno pro zoufalce“ nebo „nezdravý fetiš“.

Tak jsem to nechal běžet. Nevnucoval jsem nic.

Ale znal jsem ji. Lépe než kdokoliv jiný. A věděl jsem, že miluje být chtěna. Miluje pocit, že nemusí nic řídit. že může být jen ona. A věděl jsem, že když ji budu milovat i tehdy, když bude v náruči jiného muže, nikdy o mě nepřijde.

Jednou v noci jsme jen tak leželi. Beze sexu. Beze slov. Jen pomalá, otevřená konverzace. Zeptal jsem se:

„Kdyby sis mohla ještě jednou prožít sex, který je naprosto syrový, bez hranic... chtěla bys to?“

Zaváhala. A pak šeptla:

„Někdy sním o tom, že bych byla prostě vzata. Ne opatrně. Ne s láskou. Ale naplno.“

Začala se pomalu otevrírat. Řekla mi o svéch fantaziích. O muži, který by si ji vzal, aniž by se ptal. O černých mužích, kteří byli větší, silnější, drsnější. O tom, jak chtěla zažít pocit být naplněná a zapomenout na všechno ostatní.

A já? Neodstoupil jsem. Nepotlačil jsem to. Řekl jsem jen:

„Až to budeš chtít, budu to právě já, kdo ti to umožní. Ne tvůj soudce. Tvůj průvodce.“

Když k tomu konečně došlo, nepoznával jsem ji.

Tělo se jí třáslo. V očích jiskry, které jsem nikdy neviděl.
On byl větší. Tmavý. Důrazný.
Ona na něj hleděla, jako by byl odpověď.

Stěnala. Vzlykala. Volala jeho jméno.

A když se do ní vystříkal, ležela roztažená a zcela uvolněná.

Řekla mi:

„Umyj mě. Chci cítit tvoji lásku právě teď.“

Klekl jsem k ní. Ochutnal ji. Ochutnal jeho.

Ne proto, že bych musel. Ale proto, že jsem chtěl. Proto, že to ona chtěla.

Teď je jiná. Silnější. Uvolněnější. Víc sama sebou.
A miluje mě hlouběji, protože jsem ji nezadržel. Protože jsem ji nechal být celou.

Vím, že spousta mužů to nepochopí.
Ale ti, kteří ví... ví, že svoboda žny není hrozba.
Je to dar. A já jsem byl dárcem.

A když se mi dívá do očí po další noci s jiným mužem a říká:

„Děkuju, že mi dovoluješ cítit víc,“

vím, že jsem nikdy nebyl víc mužem, než právě tehdy.