Můj deníček: Mazlení v posteli

"Ty jsi ženatej?" ptá se mě u kafe na balkoně. Je o dvacet let mladší a má roztomilej kukuč.
"Nejsem a nebyl jsem," usmívám se, protože mě těší, že mě vnímá jako heteráka, "Proč se ptáš?"
"Jen tak, vypadáš jako pořádnej samec."

Usmívám se ještě víc, tenhle kluk ví, jak polechtat chlapovi ego a pořádně ho nabudit. A vybuzenej teda já jsem. Teď už jenom postoupit z fáze "pokec na balkoně" do fáze "kuřba v obýváku".

"Nepůjdeme dovnitř? Je tu docela vedro," navrhuje.

Konečně!

Usazuje se na sedačku a čeká, kam si sednu. Já nejsem blbej, takže si samozřejmě sedám hned vedle něho. Je to taková ta dvojka, takže se tam trochu tlačíme, přece jen mám skoro dva metry.

Pro naši situaci naprosto vyhovující.

Nejdřív se dotýkáme nohama a něco bůhví co žvaníme. Takový to, že je to úplně jedno, protože v hlavě už bliká rudej alert a v rozkroku jakbysmet.

Už na nic nečekám a překročím hranici. Políbím ho.

On se ochotně přisaje. Líbáme se na plno. Je dobrej! Líbá fakt krásně! Líbáme se dlouho. Péra už nám stojej, ale my se pořád věnujeme líbání.

"Nepůjdeme do ložnice?" navrhuje, když už se tam nějak nemůžeme poskládat, protože líbání v sedě už nám nevyhovuje.

Postel je tak pohodlná! Jsem nadšenej! Žádnej les, žádný auto, křoví ani autobusová zastávka, ale krásně měkká a pohodlná postýlka.

"Krásně líbáš," říká a já už ho teď miluju. Ví, jak chlapa potěšit a nabudit.

Dobejvám se do jeho kraťasů, dobejvání je vždycky to nejlepší. Ochutnávám jeho mladý, nadržený péro. Má ho tak akorát, kouří se dobře.

Ovšem, pak začne hulit on mě a to je koncert, pánové. Rozkošnicky se bořím do peřin a zatínám pěsti do prostěradla. Ten kluk je fakt hodně dobrej! S ocasem to umí, snaží se hodně, ale já už brzo budu.

"Počkej chvilku, chci se ještě mazlit."

"Máš krásný péro, baví mě ho kouřit," dodává.

"Jsi tak milej, z který planety tě sem shodili?" směju se na něj a dávám se do dalšího líbání.