Dneska na mě někde vyběhl článek o Ivo Pondělíčkovi. Ivo Pondělíček, pokud ho neznáte, byl sexuolog, malíř, veselý chlapík, doslova renesanční člověk a určitě stojí za to si o něm něco pohledat. Miluji jeho příběh, kdy v noci na liduprázdném náměstí oslovil dvě krásná mladá děvčata slovy: "Chlapci, nemáte oheň?"
Já jsem si ale hned vybavila knihu Lidská sexualita jako projev přirozenosti a kultury. Jako malá holka jsem ji totiž našla ve velice chatrném obalu doma v knihovně. Ten obal byl tak chatrný, že jsem se bála na tu knihu vůbec sahat, abych ho více neponičila, ale ta kniha byla tak lákavá. Byla docela silná proti zamilovaným románkům, hlavně ale o dost zajímavější.
Vyndávala jsem ji téměř obřadně z knihovny, výhradně v době, kdy nikdo nebyl doma, opatrně jsem sundala obal a ....úplně jsem vždy ztratila pojem o čase. Tak zajímavé to všechno čtení pro mě bylo. To mrazení ze zakázaného (asi) čtení a zároveň už náznaky velikého vzrušení. Vzácná kombinace!
V jedné z kapitol pan Pondělíček popisoval, jak sexuálně žijí i jiní lidé než my, středoevropané. Různé africké kmeny třeba - v hlavě mi utkvělo, že jakýsi kmen si užívá předehru tím, že do pochvy žen vkládá různé zakazané věci. To mě fascinovalo! No nic, jak jsem zjistila, kniha v antikvariátech je furt k dostání, budu ji muset sehnat a znovu si to prostudovat.
Ale zpět k flundře. Kromě toho, že to slovo znamená běhnu, rádodajku, ženu usilující o přízeň mužů, tak flundra obecná je také ryba - Platýs bradavičnatý. Je všechno jenom náhoda?
A tak mi hned naskočila tantra s flundrou. ;-)