Jde na mě jaro

Venku už máme krásné počasí, teploty už také nejsou nejnižší, příroda se pomalu zelená, za oknem bzučí čmelák… Jaro je v plném proudu. Důvodů k optimismu je mnohem víc. Ženy odkládají teplé oblečení a my muži máme co obdivovat. Krátké sukně odhalují pěkně tvarované nohy, hluboké výstřihy zase poskytují pohled na pěkná prsa. Ale není nutné se kochat jen tím na první pohled viditelným. Vždyť i ženský zadeček v upnutých legínách nebo trčící bradavky rýsující se pod těsným trikem dokáží vzbudit v mužích touhu.

Ovládají mě hříšné myšlenky a fantazie pracuje. Toužím vlastníma rukama osvobozovat ňadra z výstřihů, ale… Hlasitě kýchnu a strhnu na sebe veškerou pozornost okolí. Myšlenky jsou rázem pryč. A kýchnu znovu! Jde na mě totiž jaro a něco mě ovládá ještě víc než ty myšlenky. Pyl je všude a ze všeho. Z bříz, jabloní, kaštanů, jasmínu a šeříku. Ten poslední je největší prevít, protože navíc příšerně smrdí. Útočí na mě odevšad a nedá mi spát.

Včera byl první máj. Představa, že bych měl někoho líbat pod rozkvetlým stromem je pro mě doslova zvrácená. Máj lásky čas! – Cheche. Je to měsíc vodovodu z mého nosu a kýchání, kterým budím sousedy bydlící o dvě patra pod i nade mnou…

No nic, tak jsem si fňuknul a teď musím pro kapesník. Je třeba si zase utřít nos.

A co vy? Také na vás jde jaro? Doufám, že jste na tom lépe než já.