Plané sliby

aneb jak (někteří) chlapi mlží na Amatérech.

"Ženský jsou děvky." "Všechny chtějí jen prachy." "Jsou falešný."
Tyhle věty vídám na profilu kdejakýho rádoby alfasamce. A přitom... kolik z nich je schopno jednat fér?
Kolikrát jsem už zažila ten stejný scénář.
Nadšené zprávy, sliby schůzky, řeči o tom, jak hledají něco „skutečného“, jak mají jasno v hlavě… a pak puf – zmizí, nebo přijde výmluva, proč to zrovna dnes nejde. Čest výjimkám, ale čím víc tu jsem, tím víc si říkám: Kdo tu vlastně hraje hru?

1. Lži jako startovní balíček

„Jsem sám.“
„Jsem diskrétní.“
„Nejde mi jen o sex.“
Ale realita? Má ženu, děti, a možná i psa, co mu žere trenky. Ale tady se tváří jako svobodný milovník, co má srdce na dlani a penis připravený na hluboký cit. A pak že ženské hrajou divadlo.

2. Králové planých slibů

„Zítra se ozvu.“
„Přijedu za tebou, jen co mi skončí směna.“
„Chci tě vidět, fakt vážně.“

A co přijde potom? Ticho. Nebo trapná výmluva typu „usnul jsem“ (před půlnocí, samozřejmě) nebo „něco mi do toho vlezlo“. No jasně – třeba výčitky svědomí, že by se musel chovat jako chlap.

3. Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...

Nepíšu tenhle blog, protože bych hledala lásku nebo si chtěla hrát na princeznu. Jsme na Amatérech, všichni víme, proč tu jsme. Jenže i když jde "jen" o sex, pořád to neznamená, že je v pohodě lhát jak na běžícím páse.
Stačila by trocha upřímnosti – že máš doma ženu, že nechceš reálnou schůzku, že si prostě jen potřebuješ psát, poslat dick pick a pak zase zmizet. Upřímnost není sprosté slovo. A ne, holky většinou neutíkají kvůli tomu, co jim řekneš. Utíkají, když zjistí, že jim lžeš do očí.

4. Čest výjimkám – a díky za ně

Abych nebyla nespravedlivá – ano, jsou tu i muži, kteří nehrají hry. Kteří napíšou slušně, přijdou, co slíbí, to splní, a není za tím žádná finta. Někdy bývají v menšině, někdy jsou tišší, méně vidět – protože místo planých slov prostě konají.
A právě kvůli nim má smysl nezatrpknout, nezavírat se a neházet všechny do jednoho pytle.
Takže pokud to čteš ty, který se chováš jako chlap a ne jako kluk v pubertě: díky. Vážím si toho víc, než ti třeba řeknu.

5. A co my?

Nejsme andělky. Ale taky nejsme hloupé.
Jestli něco víc bolí, než být zklamaná, je to vědět, že jsme si tu samou pohádku pustily už po desáté.
A tak tenhle blog není výkřik do tmy. Je to zrcadlo. A taky malý vzkaz pro holky:
Není to tvoje vina, když tě někdo obelže. Ale je tvoje síla, když si to příště nenecháš líbit.