O lásce a stříkání ❤️

Byla jednou jedna Anička.
Byla to taková hodná holka, s jiskrou v oku a takovým tím šibalským výrazem, kdy přemýšlíte, jestli jí obejmout, nebo zabít.
Anička vyrůstala s pocitem, že stále není kompletní a že jí ke štěstí něco chybí! Netušila, že potřebuje lásku a její dírka ještě něco víc... A tak bloudila po světě a našla si Honzíka.

Honzík byl kluk jak buk! Byl odvážnej, veselej a plnej plánů pro dokonalý život. A tak chytnul Aničku za ruku a slíbil jí, že se s ním nikdy nebude bát, jen se radovat.
Honzíkovi celou dobu něco přebývalo, potřeboval se o to podělit a musel to ze sebe dostat.
A najednou zjistili, že Anička má hladovou dírku a Honzík to do ní může pumpovat jako o život, a že jsou všichni spokojený. Ona se konečně začala naplňovat a on vyprazdňovat.

Ale jednoho dne Anička zjistila, že její dírka je sice plná, ale její srdce prázdný! Uvědomila si, že k tomu pumpování potřebuje něco víc. Chtěla být objímaná, mazlená a chtěná. Potřebovala cítit, že její duše je pro Honzíka stejně důležitá jako dírka, a že by si přála, aby jí láskyplně obletoval jako motýlek.
A tak začala na Honzíka držkovat, že to blbě rozdělil!
Ať přestane pumpovat dírku a začne raději plnit pohár lásky.
Honzík byl zaskočený, přece jen měl zato, že stačí plnit a je jedno čím, ale snažil se Aničce vyhovět.
Trošku neohrabaně vymýšlel různá gesta, která nebyla až tak pro něj přirozená, ale chtěl jí potěšit. Ale bohužel časem už ho celkem štvalo, že najednou aby se k té dírce vůbec dostal, tak musí vymýšlet furt nějaký láskyplný řečičky, pochvaly a tanečky, a tak si někdy radši pustil péčko a vyhonil klacíka.

Než potkal Marušku.
Maruška byla už ošlehaná životem a věděla, že hledat lásku přináší jen samé trápení a tak se rozhodla, že si najde někoho, kdo jí bude pravidelně plnit jen tu dírku a nic po něm nebude chtít.
Honzík se zaradoval.
Nevěděl, že i takové ženy existují.
A tak Marušku s obdivem poslouchal, nechal se okouzlovat jejím nadhledem a lehkostí, s jakou vyprávěla o šukání bez závazků.
Dokonce si přál, aby jeho život byl stejně tak jednoduchý, ale raději se držel zpátky, aby Aničce neublížil.
Jenomže čím víc se držel, tím víc to Marušku lákalo.
Šeptala mu do ouška, ať jí naplní dírku až po okraj a na lásku ať se vykašle.
Honzík nevěděl co má dělat, přece jen po tomhle vždy toužil a tak se stalo, že to nakonec nevydržel a podlehl. Podlehl svému přirozenému pudu a pumpoval to do Marušky o sto šest!
Maruška byla šťastná a její dírka taky.

Dny plynuly...
Anička už neměla jen prázdné srdce, ale i dírku. Honzík se stále vymlouval na práci a únavu, a jejich domov čím dál tím víc naplňovalo ticho a výčitky.

Honzík s Maruškou mezitím prcali kdykoliv jim to možnosti umožnily a zapomínali na celý svět.

Ale najednou si Maruška začala uvědomovat, že přece jen bez té lásky žít nemůže. A že nechce být jen dírkou, ale i chtěnou ženou.
A tak začala taky držkovat!
Honzík z toho byl chudák zmatenej!
Chtěl jen vyprázdnit to, co mu přebývá a nechápal proč je to najednou tak složitý?! Proč holky tak vyvádí, když on jen dělá to, pro co byl stvořen.

A Anička s Maruškou zase byly smutný, že se jim ten Honzík na to srdce vykašlal. Vždyť láska je přece nejdůležitější!

A takhle si tu žijeme...
Ženy chtějí být hlavně milované a přitom ošukané.
A muži chtějí být hlavně vystříkaný a přitom milovaný.