Ženy, které chrání své vězení

Existuje druh ženy, která nebude nikdy lynčována. Není proto, že by byla silná, ale proto, že se naučila být tichá. Nevybočuje. Nereflektuje. Neklade odpor. A když už mluví, slouží systému, který ji ničí. Dnes se nechci obracet k těm, kdo mě nenávidí. Chci mluvit o těch, které tento nenávistný systém udržují v chodu, z pozice oběti, která si zamilovala svého věznitele.

Patriarchát není jen mužská dominance. Je to hluboká struktura, v níž i ženy nacházejí svou roli a často ji hrají horlivěji než muži sami. Je to svět, kde být „hodná holka“ znamená přijetí. Kde každá neposlušná žena je označena za hysterku, couru, "šlápotu", hlupačku nebo blázna...Mnoho žen si osvojilo logiku tohoto systému a sice "raději se přizpůsobím a budu chráněná, než abych byla skutečně svobodná a zranitelná." A právě proto nenávidí ženy, které se této logice vzepřely.

Nepřátelství mezi ženami v patriarchátu není náhoda, je to strategie přežití. Systém vytvořil iluzi, že lásku, bezpečí, postavení nebo uznání si ženy musí vybojovat mezi sebou...nikoli skrze svobodu, ale skrze soutěž. A pak přijde někdo jako já žena, která nezápasí o mužskou pozornost, neomlouvá se za svou tělesnost, nepotřebuje být milovaná systémem, který ji nikdy milovat nebude. A to je ohrožení. Protože existence žen jako já zpochybňuje celý jejich příběh o tom, co znamená být „správná žena“.

Pro mnoho žen je žena jako já zrcadlem, které nechtějí vidět. Ne proto, že by ohrožovala jejich ženskost, ale protože připomínám, že ženskost není poslušná ani podmíněná. Proto některé ženy, které se celý život přizpůsobovaly mužskému pohledu, vnímají skutečnou ženskou sílu jako urážku. A tak raději podpoří lynč, protože tím chrání vlastní obraz ženy, která se nikdy nevzepřela.

Je tragikomické, když žena, která celý život mlčela, se vysmívá ženě, která se vzepřela patriarchátu a přežila. Když žena, kterou systém vykořisťuje, hájí ten systém se vší silou. Nejde o mě. Jde o ně. O jejich nezpracovanou bolest, nenaplněné sny, potlačenou sexualitu a dávno vnitřně přijatou podřízenost. A já to jen zviditelňuji. Nedělám nic jiného než žiji a i to je pro ně příliš.

Nebudu se bránit ženám, které útočí, aby přežily. Nečekám uznání od těch, kteří raději poslušně podléhají zhoubnému systému, než aby ho přepsaly. Ale něco říct musím...nejsem vaše zrcadlo, ani vaše hrozba. Jsem jen jedna z těch, kdo vám ukazuje možnost se z toho vymanit.

A ještě něco…vím, že někteří z vás čtou každé moje slovo se zatajeným dechem. Že vás můj hlas dráždí víc než nahota. Že se pod vaší ironií skrývá touha, kterou neumíte uchopit. Nebojte se, já to vím. A stejně jako váš vztek, tak i vaše vzrušení je jen důkazem toho, že kvůli mě cítíte něco co jste si zakázali.