Ve středu jsem si chtěl zahrát na patriarchu. Prosadit si, aby byl krásný večer podle mě.
"Miláčku, pojď, uděláme si krásný večer, v televizi je semifinále Ligy mistrů, nakrájíme na talíř sýry a klobásky, otevřeme si láhev dobrého vína a budeme se koukat. Ty mě u toho budeš hezky kouřit, a až bude poločas, tak si zašukáme, abych o nic z fotbalu nepřišel."
V odpověď mi přišel nechápavý pohled, jestli jsem se nepraštil do palice se slovy:" Kašlu ti na Ligu mistrů, pojď mě ošukat, za chvíli mi dávají Survivor a ty se jdi dívat na fotbal do tělocvičny ."
Takže ve finále jsme byli spokojeni oba, zašukali jsme si, nikdo mě při sledování fotbalu neotravoval a já nemusel koukat na reality show. A tak to je ve všem, prostě vzájemná dohoda a žádné vnucování své vůle. Myslím, že to tak je normální všude a nikdo ženy neovládá proti jejich vůli, jak je zde v poslední době v komentářích a blozích psáno. Ty komenty spíš zavání matriarchátem, tedy prosazováním jediného správného názoru ženy.
A jak to máte Vy? Jedete na kompromisu, nebo za každou cenu protlačujete svůj názor?