Zahrada

Mnoho let jsem měla známého v Americe. Žije v Oregonu, v malém městečku hned vedle Portlandu. Jednou jsem tam u něho byla a prožili jsme dobrodružnou cestu podél severozápadu USA. Ten pán byl už v důchodu. Byl to učitel a jeho největší vášní je jeho malá zahrádka na dvorku za domem, o kterou se s láskou stará po celý rok. Jeho dřevěný domek se ze strany silnice nijak nelišil od sousedních domků. V jeho čtvrti bylo vše malebné, většina domků měla svoji vyzdobenou a opečovanou příjezdovou cestu ke vchodu, kolem které byla do různé míry pestrá zahrádka. Když tama projíždíte, tak máte pocit, že jste v nějaké rekreační oblasti. Ovšem to co se skrývalo z druhé strany jeho domku bylo něco vyjímečného.

Když jsem vkročila do jeho zahrady, najednou jsem se cítila jak v pohádce. Bylo to na přelomu dubna a května, kdy se vše probouzí a rozkvétá. V tomto ročním období je v Oregonu počasí asi jako u nás v létě a z toho důvodu mě pozval právě v tuto dobu. Mohla jsem tak jeho pohádkovou zahradu vidět v těch nejkrásnějších dnech v roce.

Celé tohle prostředí dýchalo životem a bylo jako jeden velký propojený organismus. Ve vzduchu se mísily vůně, okolo se míjel létající život a všude to zářilo čerstvými barvami květů, které se zrovna probouzely k životu. Chodníčky z dřevěných pilin lemovaly trasu kolem pestrých záhonků a zahradního jezírka s fontánou, které dokreslovalo celou atmosféru.

Seděli jsme tam pak na lavičce a on mi řekl, že takhle ta zahrada vypadá jen pár týdnů v roce a že zrovna teď je nejkrásnější. V červnu už začíná přezrávat, zelená žloutne, žlutá hnědne a vše se zase chystá na spánek.

Při této vzpomínce mě dnes napadl příměr. Je to jako vztah se ženou. Ten pán nikdy ženatý nebyl. Jeho vztah byla ta zahrádka. Celý rok o ni pečuje. Na podzim musí vše osekat a sklidit. Jen tohle mu zabere mnoho týdnů, dělá to až do zimy. Pak musí vytrhávat plevel. Sadit nová semínka. Přesadit to co vyrostlo na jiná místa a nový prostor opět nějak využít. Naplánovat si novou zahrádku na další sezónu. Objezdit okolí a od jiných zahrádkářů nakoupit další rostlinky. Vše průběžně udržovat, čistit, léčit. A to vše proto, aby ji měl príští jaro zase tak krásnou, plnou vůní a života.

Já tam tu alegorii vidím v mužskou péči o vztah se ženou. Když se o ni muž stará zvenčí, ona mu vevnitř takto rozkvete.

Když chce muž jen sex, tak chce jenom kus toho jara. Říká tím, že si chce jen urvat ty rozkvetlé květy a pak je zase zahodit. Ať si rostou jak chtějí. Ať si se svými škůdci poradí samy, ať zůstanou napospas všem vlivům okolo, on se starat nebude. On chce jen sex. On chce jen rozzářenou krásnou ženu plnou smyslné energie, kterou si jen tak vezme a pak zahodí.

Takoví muži nemají nárok na plody krásné zahrady. Takoví mají právo jít jen do květinářství, tam si svoji jednorázovou květinu nechat ustřihnout, mít z ní pár dní radost a pak ji zvadlou zahodit a koupit si jinou.

Kdo chce jen sex, ať si ho koupí. Kdo chce lásku a s ní vše hezké co k ní patří, ať se o ní stará. Celý rok a nejlépe celý život.