Mazání olejem

Miluju lidské tělo. Každé je jiné, jedinečné. Když se o sebe člověk stará, tělo to nezapře. Prozradí všechno: vztah k sobě, úctu, sebelásku. A já si myslím, že právě tohle je základ – protože jak můžete chtít, aby si Vás druzí vážili, když si sami sebe nevážíte? Vztah mezi lidmi je jako tichá dohoda – obdivujeme se, přitahujeme se, vzhlížíme k sobě, zrcadlíme si touhu i něhu.

Chci ti teď svěřit jednu svoji slabost. Miluju mazání těla olejem. Zní to jednoduše, možná všedně, ale pro mě je to rituál. Nejdřív si naleju trochu olivového oleje do dlaní. Jeho vůně – teplá, zemitá, připomíná mi slunce na dovolené, ospalé odpoledne někde v Řecku, nebo v Itálii, kde tělo ztrácí hranice a čas se vleče jako líná kočka.

Olej se ohřívá v mých dlaních, než ho začnu pomalu roztírat. Nejdřív kloužu po kůži, která se s každým tahem stává hebčí, poddajnější, živější. Když pak moje ruce putují po těle někoho druhého, je to něco úplně jiného. Intimní tanec beze slov. Prsty mapují svaly, dlaně sklouzávají po bocích, lopatkách, stehnech… a mezi mnou a tím druhým vzniká tiché pouto, které nejde předstírat. Je to něha, péče, ale taky jemná dominance – ten druhý mi důvěřuje, odevzdává se, nechává se vést. A já vnímám každé jeho napětí, každý dech, každé drobné chvění. Rad si užívám ty doteky a poddajnost těla.

Je to zvířecí, je to hluboce lidské.

V poslední době mě navštěvuje představa, která ve mně rezonuje silněji a silněji – vzájemné mazání olejem s párem, nebo dokonce ve skupině. Jedno tělo uprostřed, drží, nebrání se, vnímá jen doteky ostatních. Neví, čí jsou ruce, jen se noří do slasti z jejich jemnosti, z jejich odhodlání. Doteky zpočátku opatrné, zkoumavé, ale postupně čím dál drzejší. Smyslné, hřejivé, až se promění ve vědomou hru se vzrušením. Tělo se prohýbá, sténá, taje pod každým dalším pohlazením. A touha se rozlévá jako teolý olej – všude, bez omezení.