Co vás sem přivedlo? 😜

Otázka, na kterou jsme každý z nás odpověděli už tisíckrát.
Taky mám univerzální odpověď, kterou jsem otrávená vymrskla, kdykoliv se někdo zeptal. Ale nedávno mě napadlo, jestli je to skutečně férově popsaná reakce. A tím nemyslím ani tak pro toho, kdo se ptá, ale pro mě samotnou.

Bylo období, kdy jsem se v kolotoči mateřských povinností nějak zapomněla. Uspokojování potřeb ostatních, se najednou stalo potravou pro mojí duši a když si všichni chrochtali blahem, tak já teda taky. Ale takovým zvláštním, tichým a plíživým způsobem, jsem se začala cítit jako použitá plena. A v ten moment přišel kamarád a začal mi říkat o těchhle stránkách. Pamatuju si, jak jsem na něj zírala údivem a moje zvědavost začala nabírat na obrátkách. Pak přišlo takový to klasický, já se jenom mrknu, ale stejně se tam nezaregistruju. Trvalo to asi tři dny. A pak už to jelo!

"Osm set tisíc" zpráv denně lítalo jak pinpongáče a tak, jak jsem byla doma plenou, tak tady chtěnou ženou. A zvláštně to lechtalo ego tak, jak jsem potřebovala. Já vím, je to trochu nevyzrálý, když si člověk vytváří svojí hodnotu na základě názorů jiných, ale v tu chvíli jsem to prostě potřebovala, jako chlap drbání na koulích. Potřebovala jsem pozornost. A maskovala jsem to za bezduchý odpovědi typu, že jsem tady pro zábavu.

Jasně i ten sexuální tón, který se tady táhne všemi směry je přinejmenším zajímavý. Těžko si se sousedkou u popelnice pokecám o tom, jestli stříká. A těžko zjistím, jak velkýho má kurýr čuráka. Tady to všechno vidím, čtu a můžu prožívat. A I když mi občas něco vypálí sítnice, tak furt to má ten punc něčeho, co se běžně mezi slušnými lidmi nedělá, a proto je to asi tak opojný.

Naštěstí všechno časem unaví a tak to, co mi na začátku přišlo jako boží, tak dneska jenom vyvrátím oči v sloup. Stokrát viděné, stokrát popsané, už nedojímá a ani nemůže.

Ale nedávno mě právě napadlo, že když tím impulsem byla touha po pozornosti, tak jestli to vlastně není touha po lásce. A ta může mít mnoho podob. Můžeme si skrze reakce ostatních, uvědomovat svoje hodnoty. Ať už ty, které uznáváme v našich životech a nebo prostě ty, které vedou k nás samým. Takže se vlastně zvyšuje naše forma sebelásky. A může to končit i tím, že toužíme po tom, aby nás někdo miloval v celé naší přirozenosti a uvolněnosti, pokud se nám to v běžném životě nedostává. Láska je naše podstata a můžeme si stokrát říct, že to bez ní nějak přežijem, ale na to většinou srdce kašle a stejně si nenápadně šlape pro to svoje, i když mozek tvrdí, že nic takovýho určitě nedělá.

Takže jsem došla k naprosto šílenýmu závěru, že jsem si sem tenkrát přišla pro lásku. Já vím, vypadá to, že jsem se úplně posrala, hledat jí zrovna tady v tom pekle, plným rozcapených kund, roztažených prdelí a čůráků mnoha velikostí i barev, ale asi už to tak bude.

A paradoxem i celýho totohle výletu je i to, že nakonec vás to tady otráví takovým způsobem, že pochopíte, že ty hodnoty jsou úplně jinde a mnohonásobně převyšují tenhle prostor.
Že ta láska uvnitř nás byla vždy, jenom si potřebovala oběhnout kolečko, poptat se ostatních, aby zjistila, že ty nejlepší odpovědi nám může dát jenom ona sama. Takže jsem tady vlastně našla lásku.

A co vy? Máte chlapi nějaký duchovní pojetí honění klády a stříkání po zdi? Dokážete najít ten pravý důvod toho, proč jste sem přišli?

A co přivedlo vás ženy zrovna sem, do takový díry neřesti, kde vám dnes a denně mávají pérama před čumákem? Po čem vaše duše toužila, že jste skončily tady?