Rituální dominance

Spousta mužů mě jako dominu oslovuje s nějakou představou jejich scénáře a seznamem praktik. Takhle se ale u mě nezačíná. Tento přístup naznačuje, že se nechápeme. Já nejsem od toho, abych plnila nějaké předepsané představy. To je úplně mimo můj princip. Moje dominance je založená na hluboké psychologii. Ke mně si jdeš pro pocity. Pro zlomení a zničení ega, té masky, kterou máš všude venku nasazenou... masku toho silného, toho kdo vše vyřeší, zařídí a všechno povede. U mě tohle odložíš a necháš se vést.

U mě to funguje tak, že vše začíná úvodní lekcí, kde se pozná, jestli k sobě naše energie sedí. Já nejsem a nehodlám být pro každého. Mám svoji vlastní představu o dominanci a své roli, která bude vždy má vlastní autentická. V rámci úvodní lekce dostane muž příležitost mi své úchylky a představy říct osobně. Za tímto účelem dělám na to přímo výslech a u toho si hraju s jeho egem. Dívám se na jeho emoce přitom kdy mi oznamuje své niterné touhy. A dělá to pro své dobro. Je to v jeho zájmu, abych to věděla. Tady se „mezi řádky“ ukáže, jestli ke mně přišel s důvěrou a pokorou. Tady ho „mezi řádky“ poznávám i jinak. Naciťuji se na něho. A podle toho co mi řekne pak reaguji dál. Chci znát jeho slabá místa. Poznám kdy mi lže nebo mi jen předkládá nějakou kulisu. Já chci vidět pod ni. Až do samotného nitra. Nemám na lekci nic přesně naplánováno. Vždy improvizuji dle energií v danou chvíli. Především vedu muže k úplné poslušnosti. Učím ho, aby dával velký pozor na vše co říkám, co po něm chci a zároveň i to co nechci. To hlavní proč přišel je odevzdat se. A toho lze docílit jen kompletním rozpuštěním ega.

Často se velmi liší to co o sobě řekne a to co je pak realita. To je práce ega. Předložit mi nějakou masku. Zdaleka ne vše, co vychází z úst, jde přímo z duše a ne jen z ega. A právě tam je ten bod, který lamu. Ničím mu ego, aby byl sám sebou v přítomném okamžiku, odevzdám čemukoliv, co příjde. V tu chvíli je ten muž krásný. On sám pak pocítí, že ho naplňuje a vzrušuje někdy úplně něco jiného než čekal. Pak je to zajímavé. Pak to funguje jak má. A je jedno o co přesně jde.

Takže ne, nebudu nic od nikoho číst než příjde. Žádný seznam praktik předem mě nezajímá. Ke mně se nechodí k naplnění očekávaného. Klidně se může stát, že muže pošlu pryč (samozřejmě vrátím poměrnou část platby). I to se stalo. Jestliže nejsi připraven pokořit své ego, nechoď. Nebudu krmit tvé ego. Nebudu naplňovat tvá očekávání. Ke mně se jdeš odevzdat.

Každý dokáže být hrdina, když píše o praktikách do zpráv. Když je ve svém bezpečíčku a posílá to cizím ženám někam ven. Ale já to chci slyšet naživo z tvých úst. Jen to pěkně přede mnou vyslov, to co umíš napsat. Dokážeš to? Propustíš to přes svá ústa i naživo, nahý, klečící předemnou? A celou větou mi to řekneš!!! Žádné jednoslovné tiché kuňkání! Teď chci vidět a slyšet, jak jsi silný! To pak vidíte, jak se ego láme. Jak se mu klepe hlas. Jak rozkošně se stydí. A to jsou chvíle, které miluju. Když se stydí. Když je ponížený. A jak je z toho zároveň vzrušený. Tak ráda se na to dívám. Na ten rozpor v přímém přenosu, kdy ego říká „to nesmíš! To neříkej! To nedělej, tady ztratíš důstojnost…!“ a duše přitom hoří vzrušením a touhou se celý odevzdat. Už chápeš ten princip?

Co z toho zažiješ, když si nadiktuješ své fetiše a jdeš si je dle očekávání splnit? Vůbec nic. Kde je stud? Kde je zlomení ega? Kde je odevzdání? Nikde. Zase jsi v pozici, že sis všechno naplánoval, zase je vše jen podle tebe. Zase druzí jen plní tvé zadání. A to co opravdu chceš zase nikde. Rozumíme si?

Pokud přijdeš ke mně, já vládnu. Já rozhoduju. Vždy. A buď se mi oddáš nebo odejdi. Nejsem od toho, abych krmila cizí ega. Jsem tu od toho, abych ega drtila a tím tě přivedla k tomu, kým opravdu jsi. V celé své nahotě. V bodě, kde tě třeba ještě nikdo nikdy neviděl. Tak, jak ses možná nikdy neviděl ani ty sám. A bude to tak vysvobozující...protože já tě neponižuju proto, že bych tě nenáviděla. Ponižuju tě proto, abych tě očistila od špíny ega. Ve studu totiž začíná pravda.