Hranice svobody/lásky hranice

Teď mi v souvislosti s otevřenými vztahy v hlavě běží spojení "hranice svobody", což je vlastně oxymoron. Neexistuje absolutní svoboda, docházím spíš k míře možnosti využívat svobodu... S tím jsem spokojený a ještě bych doplnil laskavou zpětnou vazbou jako klíč k spokojenému vztahu i tomu otevřenému.

Ta je v jakémkoliv vztahu důležitá. To vědomí, že ať se stane cokoliv, že to pak dokáže partner společně se mnou vše zpracovat. Že se oba dokážete vzájemně podpořit a usměrnit tak, aby v tom bylo všem hezky. Přesně to chybělo krachujícímu vztahu v Hranicích lásky, to laskavé usměrnění někam, kde bude hezky oběma. To je kouzlo opravdového partnerství.

Je to ohleduplnost, je to něco jiného než absolutní bezpodmínečná láska. V té se často hraje na úkor toho, kdo bezpodmínečně miluje, ale je ochotný platit jakoukoliv cenu za možnost být s milovanou osobou. Je to schopnost odložit sobectví a své ego na cestě za něčím, co přesahuje nás samotné, na cestě k otevření svého srdce...

A jak je to s vrozenou otevřeností, může k ní dojít každý nebo to má nějaký limit daný geny? Samé otázky...