Promarnění

Nebudu poslední kdo to tu zmiňuje. Jednoho dne jsem kolegyni doprovodil k ní domů. Protože rád vařím tak jsem jí pomáhal v kuchyni s rychlou večeři. Svůdná blondýnka a já čestný až to bolí. Chtěla abych zůstal a já odmítnul. Podruhé když další kolegyně chtěla abych s ní šel do Divoké Šárky já poctivec jsem její náznak nepoznal. Poučení pro mne tyto okamžiky nenechat utéct aby pak se tu člověk neobjevil a jen odvážněji se snazil. V důsledku by se stal jen vyplni pro muže místni .
Žijeme v složité době ale copak se tu nenajde obyčejná dívka či žena co pochopí že nejsem jeden z těch predátorů a mám šanci poznat ji. Nejde jen ložnici ač to je fáze lidského života a patří to už k tomu. Jde i o morální podporu v čase kdy člověk je z nějaké příčiny na dně psychicky. Proste téměř jako v manželství být druhému protějšku oporou v časech dobrych i zlých. Kdo dočetl az na tento řádek už mi dá za pravdu že je to velmi stresující a já osobně samotu nepřejí nikomu ani na tomto webu natož v reálném svete.