být vrbou

přáli jste si někdy být vrbou ?
i když ono to není tak úplně přesné.
Vrba přece tajemství prozradila, tedy ona sama ne, ale píšťalky z vrby vše vyzradily .
Podle jiných bájí tajemství vyradilo i rákosí....
Ale to je skoro jedno.
Stal jsem se důvěrníkem, naslouchačem.
Už vám někdo svěřil tajemství v naději že to tajemství neudržíte a pošlete dál ?
Takové to kouzelné " ale nikomu to neříkej " .
A pak bylo divení že to tajemstvím zůstalo. Prostě info dál nešlo.
Pak se zas jiní zlobí že jste se s tím tajemstvím nesvěřili.....jo, občas je to i humorné.
Ale většinou to je těžké.
Slyšet o trápeních která vám někdo svěří možná i v naději že nějak pomůžete a vy pomoc nemůžete.
Nemáte jak.
Radou v neřešitelné situaci ?
Finčně ? Organizačně ?
Nebudu ani naznačovat, svět je malý a moje identita nebo identita kamarádky by mohla být odhalena.
Jen takové malé odlehčení.
Svěřila se mi o trápení své kamarádky.Kamarádka mé kamarádky si našla přítele.
Zatím se znají jen přes chat, SMS a sociální sítě, ale dotyčný už loudí různá foto....
Prý chce aby mu poslala foto pipky !!
( fakt jsme my pánové takový hovada ??? )
Tak jsem navrhl ať ta kamarádka vyfotí nějakou tu pipku - tedy slepici - a komentuje to slovy... " toto je má pipka. Říkám jí Julča ".
Otázkou je jestli by to dotyčný pochopil . Moc tomu nevěřím ale naděje umírá oslední.
Tak co naslouchačky a naslouchači.
měli jste někdy možnost se navzdory těžké roli naslouchače usmát a odlehčit ( nikoliv zlehčit ) nějaké trápení.
A jak moc vás trápí že neumíte pomoc když se na vás někdo obrátí v naději že vy jste vlastně spasitel ?