Jogín a chytré hodinky

Konečně ležím v posteli. Hlava po celém dni jednání unavená, ale nohy jsou ztuhlé. Čtyři hodiny jednání a šest set kilometrů za volantem jim nedopřálo moc pohybu. Snažím se usnout, ale nejde to. Nohy tak nějak divně rezonují a musím sebou pořád mlet.

Vydržím sebou házet v posteli asi půl hodiny, než mně žena sprdne, ať se zklidním, že nemůže spát. Jenže to nejde, a tak mi nezbyde než vstát.

Přemýšlím, jak se zbavit toho podivného brnění nohou a naladit se ke spánku. Tu mi hlavou bleskne, jak mi chytré hodinky pořád vnucují si před spaním zacvičit jógu. Najdu si na mobilu návod a říkám si: "Proč to nezkusit!". Trocha cvičení a meditace by mohla pomoct. Měním se tedy postupně v kobru, motýlka, kočku a kdo ví jaká ještě zvířátka. S takovou si za chvíli otevřu zoo 😄. Jenže ani hodina těchhle skopičin nepomáhá, asi nejsem ten správnej jogín 🧘.

Takže vyrážím dohnat nějaké ty kroky na procházku. Přeci jen dvacet procent denního cíle je docela málo. Jenže to by nesmělo začít pršet. Co pršet? Lejt. Než se vrátím domů, jsem promočenej na kost a cíl denní aktivity pořád v nedohlednu.

No nic. Hodím rychlou sprchu a zkusím znova usnout. Snad to půjde. Jak ale horká voda dopadá na moje tělo a proud vody se nevědomky zatoulá i na citlivá místa, v tu ránu mi stojí jako telegrafní sloup. Bezděky ho beru do levé ruky. Prý je to levou jako od ženský. A opravdu to je tak trochu jiný pocit. Zavírám oči a ve fantazii se mi vykreslují krásná prsa a kundička, která mi nečekaně přistála ten den ve zprávách tady na A. Ta představa mě ještě víc vydráždí a zrychluju tempo. Blížím se na vrchol. Přichází erupce. Lalalala..... Na hodinkách se rozsvítí zpráva: "Denní cíl kroků splněn. Gratulujeme!"