Poslední setkání

Našlapuje zlehka na hřbitovní chodník z omšelého kamene. Je sexy. Oděná v minišatech vzdává hold kostelním hodinám, které odbíjí půlnoc.

Míjí náhrobky, kříže, i plápolající svíčky. Míjí osudy lidí a vzpomíná na svého muže.

Jde tiše do starého hřbitovního zákoutí a na žulový náhrobek udělá tři křížky.

Vzpomíná.

Vzpomíná na každý den, kdy byli spolu. Vzpomíná, jak s ní laškoval, jak jí vyhrnoval šaty, jak se jí dotýkal, jak jí obdivoval, jak jí měl rád, jak s ní žil.

Milovala jeho hnědé oči, jeho smysl pro humor, jeho řád i benevolenci, milovala vlastně i hádky, které občas vyprovokoval a po kterých následovalo nádherný usmiřování.

Je pár minut po půlnoci a prsty v jejím klíně hrají koncert jen a jen pro něj. Ví, že se dívá.

Sklo v hřbitovní svíci prasklo. Duchové krouží okolo dívky. Okolo dívky, která se topí v žalostném stesku. Euforie zmítá její myslí a přeje si, aby se s ním mohla ještě, alespoň jednou setkat.

Vysílená padá na kolena.

Její modlitba je vyslyšena.

Přichází k ní. Pořád hezkej chlap s tím šibalským, sexy kukučem. Promlouvá k ní, objímá jí, hladí jí. Svršky padají na studenou zem a sténání se rozléhá nad hrobovým tichem.

Poslední rozloučení. Odchází. V odlescích zlatých křížů naposled zahlédne jeho tvář a oba ví, že na tomto světě to bylo jejich …

poslední setkání.