Zdravá submise a dominance

Submise a dominance – tanec dvou sil v lásce, sexualitě a vztazích......…a co s tím má společného naše vnitřní dítě, dětská část naší psyché, která v sobě nese veškeré vztahové vzorce, ktere jsme načerpali v rodině, společnosti a ve vztazích.


V každém z nás se odehrává tichý, někdy bouřlivý tanec mezi potřebou vést a potřebou odevzdat se. Submise a dominance nejsou jen erotickými rolemi, ale archetypálními silami, které formují naše vztahy, naši sexualitu i naše nitro. Když jsou tyto polarity žité vědomě, vedou k extázi, důvěře a hlubokému spojení. Když jsou žité nevědomě – skrze zranění, stud či strach – mohou vést k bolesti, manipulaci nebo ztrátě sama sebe.

A právě zde vstupuje do hry naše vnitřní dítě – ten citlivý, zranitelný kousek nás, který touží po lásce, přijetí a bezpečí. Je to on, kdo často ovlivňuje, zda se v sexualitě odevzdáme ze svobodné volby, nebo z vnitřního zmatku a bolesti.

Zdravá submise – odvaha odevzdat se lásce

Submise není slabost. Je to síla být otevřený, zranitelný a citlivý. Je to schopnost nechat se vést – ne z bezmoci, ale z důvěry. V této poloze se můžeme plně uvolnit, cítit život naplno a zažívat hluboký kontakt se sebou i druhým.

Ale mnoho žen i mužů zažívá submisi ne vědomě, ale jako automatickou reakci z dětství – kdy se museli přizpůsobit, potlačit své potřeby, nebo se stali „hodnými“, aby přežili nebo získali lásku.

Zraněné vnitřní dítě v submisivní roli často říká:
„Nejsem dost dobrý, tak se raději podřídím.“
„Pokud se odevzdám, možná mě konečně někdo přijme.“

V sexualitě se pak objevuje zmatek – tělo říká ano, ale duše je odpojená. Chybí pravdivost. Submise není prožitá, ale hraná. A to zanechává hlubokou stopu.

Zdravá dominance – síla držet prostor

Dominance není o ovládání, o tom mit nad někým moc, pponižovat ho, ubližovat mu, zraňovat ho fyzicky, psychicky, emocionálně. Zdravá dominance je přítomná, ukotvená, bdělá. Vědomý dominant drží prostor, je stabilní jako hora. Vede srdcem, ne egem. Má jasné hranice, ale zároveň jemnost a empatii.

Ale zraněné vnitřní dítě v dominantní roli často říká:
„Musím ovládat, jinak budu zraněn.“
„Když budu silný, nikdo mě neopustí.“

Taková dominance není skutečnou silou, ale obranným mechanismem. Může být tvrdá, necitlivá, manipulativní. Vztah s takovým člověkem pak není tanec dvou bytostí, ale souboj ega a strachu.

Vztah jako alchymie polarit a vnitřního dítěte

Ve vědomém vztahu není cílem zůstávat v pevných rolích. Naopak – partnerství je místem, kde se můžeme bezpečně dotknout svých zranění, vidět své vnitřní dítě a dát mu nový prožitek.

Když se zraněná žena skrze submisi dostane ke svému hlubokému zranění z odmítnutí a partner ji přitom láskyplně drží – léčí se.

Když muž skrze vědomou dominanci objeví, že nemusí kontrolovat, aby byl milován – propustí staré zbroje a otevře své srdce.

A když se partneři učí střídat role, vstupovat do nich svobodně, bez studu, bez povinností – může jejich vztah rozkvést v hlubokou důvěru a svobodu.

Sexualita jako prostor léčení

Sexualita je nejintenzivnější zrcadlo našeho nevědomí. Právě v ní se často ukazují ty nejranější bolesti. A právě v ní je možné tyto bolesti léčit.

Tantra učí, že když přineseme vědomí, lásku a souhlas do míst, kde jsme byli kdysi zraněni – tělo, mysl i duše se mohou uvolnit a znovu začít důvěřovat.

Zraněné vnitřní dítě tak skrze intimitu může zažít něco, co nikdy nezažilo:
– být viděno,
– být milováno takové, jaké je,
– být přijato i ve své slabosti, pláči či odevzdání.

Cesta k dospělé intimitě

Zralý vztah je místem, kde se submise a dominance stávají tancem dvou duší, které se vzájemně vidí a ctí. Není to hra o moc, ale hluboký dialog těla, energie a vědomí.

A právě tehdy, když si dovolíme být oba – silní i zranitelní, vedoucí i odevzdaní – nastává zázrak:
vztah se stává chrámem, sexualita modlitbou a dotek lékem.

Mika💕🕉☯️