Králík a žába

“Au, au, jáu, áááuuu.” ”Si v pohodě, není to moc?” ”Ne, kdyby bylo, tak heslo je králík, pokračuj, ty hajzle!”

Tolik ve zkratce k příběhu, kdy mi jeden krásnej zadek mlátil o ruku tak, až mě to skoro bolelo. Příběh je už za mnou, jak rychle a nečekaně přišel, tak rychle odešel a vlastně to je na něm to nejlepší. A já jsem poučen a vím, že si na sebe musím dávat větší pozor. Jsem evidentně pořád hodně jednoduchej tvor, co by kvůli mrdání opustil svou komfortní zónu a dělal i činnosti, co ho nijak extra nenaplňují.

Co mě ale naplňuje a obohacuje jsou tyhle krátkodobý vztahy. Když to vezmu zpětně, tak vlastně mi daly víc, jak ty dlouhodobý. V tom delším se sladíte, najedete na nějakej svůj standard a zakrníte. Najednou vám ani nepřijde, že se dusíte, přeci jen trocha toho kyslíku tam občas je, takže jste jak ta pověstná žába ve wellnessu (prý, když dáte žábu do studený vody a začnete jí vařit, tak se uvaří, z horký se bude snažit vyskočit).

A co že mi to vlastně dalo? Tedy kromě toho, že jsem se ujistil, že jsem úchyl dle většiny populace, ale dle Amatérský v podstatě pořád normální?

Třeba jsem se ujistil, že když si chci o víkendu zašukat, je lepší jít do Lucerny, než do Vagónu. Že mě sex pořád baví a snad ještě nejsem za zenitem. Že bych se o sebe měl víc starat, přeci jen nejsem nejmladší, takže chodit po doktorech není žádná ostuda a samozřejmě v pracovní době. A že si na sebe mám dávat pozor, ať zase neskončím jak ta uvařená žába.